11 C 180/2022-46 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 15.148 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.300 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.698 Kč dne [datum]. Žalovaný do data sepsání žaloby zápůjčku nevrátil a na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje úhradu nákladů spojenou s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč za odeslané upomínky. Ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. ode dne [datum] žalobce dále uplatňuje nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 8.300 Kč. Vyčíslenou smluvní pokutu ke dni sepsání návrhu žalobce omezil v souladu s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na částku 4.150 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne [datum] odeslána výzva k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřených mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.300 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek ve výši 2.698 Kč. Celkovou částku 10.998 Kč měl žalovaný uhradit nejpozději do [datum]. V článku II. 2.3. Smlouvy o zápůjčce byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazku vyplývajícího ze smlouvy a sjednána náhrada nákladů na vyhotovení písemné upomínky ve výši 500 Kč. Z Oznámení o provedení příkazu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce převedl dne [datum] z účtu u [právnická osoba] na účet žalovaného částku 8.300 Kč. Upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo prokázáno, že žalobce v týdenních intervalech, a naposled po čtrnácti dnech, žalovaného upomínal o zaplacené dlužné částky. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 14.203 Kč. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 2048 věta prvá o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 8.300 Kč, které žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil ani zčásti. V důsledku porušení smluvních závazků vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci též sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 8.300 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.150 Kč a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. 11. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 2.698 Kč, pak tento soud zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31.12.2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se poplatku, a to včetně požadovaného příslušenství, nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). V rozporu s dobrými mravy soud shledává i ujednání o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za každou jednotlivou písemnou upomínku, a to za situace, kdy upomínku jednoduchého a téměř totožného znění zasálá žalobce žalovanému opětovně v krátkých časových odstupech jednoho týdne. Tyto náklady uplatněné žalobcem ve výši 2.000 Kč soud neshledává účelně vynaloženými, a proto i v této části žalobu zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.000 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 64,80 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce činí částku 1.296 Kč (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).