11 C 206/2022-50 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkem částku 18.610 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 17. 9. 2019 smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 24. 9. 2019 a poslední splátkou dne 10. 11. 2020 s tím, že po tomto datu bude neuhrazená jistina úročena sazbou ve výši 25,35 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 29. 9. 2020 s tím, že na svůj dluh uhradil pouze částku 8.390 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 18.610 Kč sestávající z dlužné jistiny 14.474,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4.135,56 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti –„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 17. 9. 2019, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 17. 9. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč formou peněžité zápůjčky a žalovaný měl zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 3.000 Kč, administrativní poplatek 3.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky) činila 27.000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splatit v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách ve výši 450 Kč se splatností prvé splátky 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 32,15 % ročně, přičemž žalobce uplatňuje v návrhu toliko 25,35 % ročně. Z Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky prověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů sdělených žalovaným. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022, ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky v celkové výši 25.634,93 Kč. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 15.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 14.474,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.311,39 Kč, společně s požadovaným úrokem ve výši 25,35 % ročně z dlužné částky jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení úhrad (poplatku) ve výši 4.135,56 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do [datum], nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úhrad nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 55,56 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.251,21 Kč.