4 C 118/2022-30 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 20. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 13.861,04 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené části jistiny ve výši 6.361,04 Kč, zůstatku smluvního příslušenství ve výši 4.570,96 Kč a smluvní pokuty ve výši 7.500 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 289 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobce uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem – společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 15. 4. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 18.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou finanční částku spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 14.732 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2.338 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil celkovou částku 21.800 Kč, avšak úvěr nehradil řádně a včas, splatnost úvěru nastala ke dni poslední předepsané splátky, tj. ke dni 15. 6. 2018, od následujícího dne tedy požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného s ohledem na jeho příjmy a výdaje a vyhodnotil jej jako způsobilého ke splácení úvěr. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 15. 4. 2017 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným a na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 18.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a dalšími poplatky ve výši 14.732 Kč ve 14 měsíčních splátkách po částce 2.338 Kč. 6. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyšel při posuzování úvěruschopnosti z příjmů žalovaného ve výši 10.117 Kč, nákladů na bydlení v nájmu ve výši 3.000 Kč, nákladů na dopravu a jídlo ve výši 2.000 Kč a plateb za telefon ve výši 1.000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 1. 2022. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2022 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9. Z ostatních listinných důkazů nevyplynulo nic významného pro posouzení věci. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 19. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavřením smlouvy, posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a předpokládané výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Žalobce pouze vycházel z příjmů žalovaného ve výši 10.117 Kč. Co se týče výdajů, tak tyto nebyly vůbec ani ověřovány. Z tvrzení žalobce ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, zda žalobce zohledňoval výdaje na bydlení, jídlo, drogistické potřeby, léky apod. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě srážky ze mzdy v rámci exekuce by exekuční srážka z uvedené mzdy mohla činit pro nepřednostní pohledávku pouze částku 800 Kč. Je rovněž vysoce nepravděpodobné, že by žalovaný hradil na nájmu pouze částku 3.000 Kč a neměl jiné náklady spojené s bydlením. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 21. Sám žalobce tvrdil, že žalovaný na předmětnou smlouvu, která byla shledána absolutně neplatnou uhradil částku 21.800 Kč, tj. více, než kolik mu bylo poskytnuto. K bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného tedy nedošlo, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 22. Co se týče náhrady nákladů řízení, tak v dané věci byl úspěšný žalovaný, kterému ale žádné náklady nevznikly, neboť byl v řízení nečinný, proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.