4 C 88/2023-32 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 8. 12. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 21.550 Kč s příslušenstvím sestávající z nesplacené části jistiny ve výši 11.550 Kč a smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 651 Kč. Žalobce uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem – společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 2. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou finanční částku spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 33.800 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2.600 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila celkovou částku 22.250 Kč, avšak úvěr nehradila řádně a včas, splatnost úvěru nastala ke dni poslední předepsané splátky tj. ke dni 2. 7. 2019, od následujícího dne tedy požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované s ohledem na její příjmy a výdaje a vyhodnotil ji jako způsobilou ke splácení úvěru. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku, což bylo žalované oznámeno dopisem. 2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 2. 6. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou a na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14.600 Kč ve 13 měsíčních splátkách po částce 2.600 Kč. 6. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyšel při posuzování úvěruschopnosti z příjmů žalované ve výši 11.050 Kč a blíže nespecifikovaných výdajů ve výši 10.000 Kč. Žalovaná byla v té době svobodná. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 11. 2022 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 9. Z ostatních listinných důkazů nevyplynulo nic významného pro posouzení věci. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 16. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 19. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavřením smlouvy, posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a předpokládané výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Žalobce pouze vycházel z příjmů žalované ve výši 11.050 Kč. Co se týče výdajů ve výši 10.000 Kč, tak tyto nebyly vůbec ani ověřovány. Z tvrzení žalobce ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, zda žalobce zohledňoval výdaje na bydlení, jídlo, drogistické potřeby, léky apod. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě srážky ze mzdy v rámci exekuce by exekuční srážka z uvedené mzdy mohla činit pro nepřednostní pohledávku pouze částku 637 Kč. Předchůdce žalobce zcela rezignoval na svou povinnost zkoumat a zhodnotit výdaje žalované, když není zřejmé, jaké konkrétní výdaje to byly. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 21. Sám žalobce tvrdil, že žalovaná na předmětnou smlouvu, která byla shledána absolutně neplatnou uhradila částku 22.250 Kč, tj. více, než kolik jí bylo poskytnuto. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované tedy nedošlo, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 22. Co se týče náhrady nákladů řízení, tak v dané věci byla úspěšná žalovaná, které ale žádné náklady nevznikly, neboť byla v řízení nečinná, proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.