5 C 186/2022-51 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 20. 5. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 15.162,57 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.162,57 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.961,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19.823,27 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, dále částky 10.000 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.459 Kč. 2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16. 7. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 23.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti před podpisem smlouvy dne 16. 7. 2018. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím celkem částku ve výši 48.093 Kč do 16. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil částku ve výši 17.550 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 11. 1. 2022. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 4. 5. 2022. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů. 4. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 16. 7. 2018, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na hotovosti v místě jeho bydliště částku 23.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku ve výši 48.093 Kč, a to formou 17 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.829 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. 5. Ze smlouvy o úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 23.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce 17.550 Kč a že ode dne postoupení pohledávky žalovaný žalobci již neuhradil ničeho. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován a dále byl vyzván k uhrazení dlužné částky. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 4. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou. 8. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěruschopnost žalovaného, žalobce soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ověřil na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 23.000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 4.414 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2.829 Kč. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 1.600 Kč, kterými mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný předložil obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření své totožnosti a měsíčních výdajů dokument – oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši vypláceného důchodu. Takový postup je možné označit za postup, při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v požadované výši. 9. Žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce oznámení České správy sociálního zabezpečení, ústředí – odbor rozhodování o dávkách důchodového pojištění, ze dne 27. 12. 2017 o zvýšení vypláceného důchodu od lednové splátky 2018. Z tohoto soud zjistil, že výše důchodu žalovaného činila po této úpravě v měsíci lednu částku 11.717 Kč. 10. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 7. 2018, podepsané žalovaným, soud zjistil, že v této žádosti žalovaný požádal o úvěr ve výši 23.000 Kč na 17 měsíců, se splátkami ve výši 2.829 Kč splatnými 28. dne v měsíci počínaje měsícem červencem. V této žádosti žalovaný uvedl, že je od 1. 10. 2015 starobním důchodcem, jako svůj jediný příjem žalovaný uvedl částku 11.724 Kč (zřejmě omylem v kolonce Mzda, příjem z podnikání, namísto v kolonce Důchod, sociální dávky), jako své celkové měsíční výdaje částku 7.310 Kč, sestávající z výdajů na bydlení a energie ve výši 2.000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3.410 Kč a na měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1.900 Kč. Rozdíl mezi takto uvedenými příjmy a výdaji, v žádosti označený jako použitelný měsíční příjem, tak činí částku 4.414 Kč. Žalovaný dle žádosti vlastní nemovitosti (myšleno zřejmě bydlení v nemovitosti v jeho vlastnictví), je rozvedený a nemá žádné vyživované dítě do 26 let. 11. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy. 12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. 19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen„ z. s. ú.“). 20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitels