5 C 45/2020-204 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 18. 12. 2019, doplněnou na výzvu soudu podáním ze dne 4. 2. 2020, podáním ze dne 14. 4. 2020, soudu doručeným dne 14. 4. 2020, a podáním ze dne 28. 7. 2023, soudu doručeným dne 31. 7. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 183.790,63 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,89 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8.417,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 183.790,63 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení, a úrokem 14,9 % ročně z částky 166.933,91 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení. 2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 30. 11. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč, s úročením poskytnutých peněžních prostředků neměnnou úrokovou sazbou ve výši 14,90 % p. a. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splácet formou inkasa z účtu žalovaného v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.849 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 25. 12. 2016 a každá další splátka pak vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, i přes písemné výzvy tento stav nenapravil, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni 27. 12. 2018 s tím, že současně uplatnil své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O tomto byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 28. 12. 2018, ve kterém byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ke dni 26. 9. 2019 ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019 žalobci a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 192.284,90 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do podání žaloby nebylo žalovaným na pohledávku uhrazeno ničeho, žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem 80.855,75 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem nesouhlasil, soud proto ve věci rozhodl po nařízeném a provedeném jednání. 5. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] ze dne 29. 10. 2014 a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 30. 11. 2016 soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba] jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 200.000 Kč jako půjčku, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 14,90 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 322.037,13 Kč, a to v 84 měsíčních splátkách po 3.849 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne 25. 12. 2016. 6. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], uvedeného ve smlouvě o půjčce shora, soud zjistil, že na tento účet byla dne 30. 11. 2016 připsána platba ve výši 200.000 Kč, označená jako čerpání půjčky. 7. Z přehledu provedených splátek a způsobu jejich započtení soud zjistil, že žalovaný na předmětnou půjčku uhradil ve splátkách celkem částku ve výši 80.855,75 Kč. 8. Z poslední výzvy k plnění ze dne 11. 12. 2018 a z podacího archu ze dne 12. 12. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných splátek s příslušenstvím a vyrozuměl ho o možnosti zesplatnění celé půjčky. 9. Z oznámení o zesplatnění a výzvy k úhradě závazku ze dne 28. 12. 2018 a z podacího archu ze dne 28. 12. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění půjčky a vyzval žalovaného k zaplacení zesplatněné půjčky ve lhůtě deseti dnů od data vyhotovení této výzvy. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019, z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 26. 9. 2019, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1. 10. 2019, adresovaného žalovanému, a z podacího archu ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován. 11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 10. 2019 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení. 12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotoveného právním předchůdcem žalobce ke dni 25. 11. 2016, soud zjistil, že toto bylo provedeno na základě informací, sdělených žalovaným, spolu s informacemi zjištěnými z interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustra v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu (vše s negativním výsledkem), externích úvěrových registrů (SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, BRKI/NRKI – jen pozitivní úvěrová historie. Byla prošetřena výše příjmu žalovaného, jak z údajů sdělených žalovaným (18.500 Kč měsíčně), tak ověřením statistickým modelem. Byly zohledněny měsíční výdaje žalovaného v celkové výši 14.633 Kč, z toho splátky stávajících půjček ve výši 10.790 Kč, výdaje na bydlení ve výši 433 Kč (bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), výdaje na živobytí 3.410 Kč (rovněž bez dalšího upřesnění, resp. konkretizace), ostatní výdaje 0 Kč. Po jejich odpočtu od částky 18.500 Kč na splátku nově poskytované půjčky a nepředvídané výdaje tak dle tohoto výpočtu žalovanému měsíčně zůstává částka 3.867 Kč. Celkové rizikové vyhodnocení žalovaného jako klienta bylo právním předchůdcem žalobce stanoveno na úroveň třídy C, které odpovídá pravděpodobnost splacení úvěru 98,14 %. 13. Z žádosti o úvěr na jméno žalovaného ze dne 25. 11. 2016 soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný jako žadatel je svobodný, typ bydlení u rodičů, počet osob v domácnosti 2, počet vyživovaných dětí 0, společenský status zaměstnanec, zaměstnavatel [IČO], uváděný příjem 18.500 Kč, započtený příjem 18.500 Kč, deklarované výdaje – měsíční splátky úvěrů 0 Kč, výdaje na živobytí 1.500 Kč, další výdaje 0 Kč. Dále je zde uvedeno, že celkové započtené splátkové zatížení zjištěné z úvěrových registrů činí 10.790 Kč a započtené výdaje a platební kapacity žadatele činí výdaje na domácnost ve výši 433 Kč, životní náklady ve výši 3.410 Kč a další výdaje ve výši 0 Kč. 14. Z předloženého výpisu z BRKI na jméno žalovaného ze dne 24. 7. 2023 soud zjistil, že v něm měl žalovaný ku dni podání žádosti o půjčku evidováno mimo jiné 6 odmítnutých a 4 existující kontrakty, a to: Existující spotřební úvěr s měsíční splátkou ve výši 1.280 Kč, datem ukončení 15. 10. 2018, počtem zbývajících splátek 24 a sumou zbývajících splátek 30.720 Kč. Existující úvěr v rámci stavebního spoření s měsíční splátkou ve výši 2.490 Kč, datem ukončení 20. 4. 2036 a sumou zbývajících splátek 574.362 Kč. Existující úvěr v rámci stavebního spoření s měsíční splátkou ve výši 7.020 Kč, datem ukončení 20. 4. 2025 a sumou zbývajících splátek 574.680 Kč. Existující revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30.000 Kč a sumou zbývajících splátek 0 Kč. Všech šest odmítnutých žádostí o úvěr bylo učiněno v období prosinec 2015 až říjen 2016. 15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o půjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 145/2009 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.) jako spotřebitelský úvěr. 16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 17. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 20. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. 22. Smlouva, ve které se