5 C 68/2022-102 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne 14. 12. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a dne 16. 3. 2022 postoupenou Okresnímu soudu v Břeclavi, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 32.322,03 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.775,11 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 11.337,60 Kč. 2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 22. 6. 2016 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne 23. 6. 2016, se splátkou měsíčně ve výši 272 Kč, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci. V průběhu trvání smlouvy došlo k navýšení disponibilního úvěrového limitu na částku ve výši 30.000 Kč, se splátkou měsíčně ve výši 1.377,64 Kč, splatnou opět vždy do každého 15. dne v měsíci. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobce proto dopisem ze dne 3. 8. 2020 písemně odstoupil od smlouvy. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2020, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 4. 11. 2020. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce s tímto postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru – revolvingovém úvěru [číslo] datované dnem 22. 6. 2016, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému disponibilní úvěrový limit 10.000 Kč, s částkou čerpání úvěru 9.999 Kč, splatnou formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 272 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 15. 7. 2016. 6. Ze sdělení žalobce ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným ze smlouvy činila celkem 55.269 Kč, na splátkách žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 49.702 Kč. 7. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 5.8. 2020 soud zjistil, že žalobce odstoupil od smlouvy shora a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 32.322,03 Kč. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2020, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 4. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou. 9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne 22. 8. 2022 sdělil, že ve smlouvě žalovaný uvedl a stvrdil svým podpisem, že jeho měsíční příjem činí celkem 16.020 Kč. Dále uvedl, že nájemné činí 0 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce – závazky po splatnosti. Náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně 0 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost, je rozvedený a je důchodce. Žalobce výdaje prověřil a vyhodnotil na základě telefonického prověřování, dokladů předložených obchodníkovi a při navýšení ze zaslaného výpisu z účtu, vlastního statistického modelu a přihlédl též v souladu s judikaturou i ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrného nájemného (databáze Českého statistického úřadu). Žalobce stanovil existenční výdaje žalovaného dle ověřených výdajů žalovaného a ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu a je pravidelně revidován, na částku 7.750 Kč. Dále přičetl žalobce náklady na splátku nového úvěru od žalobce 272 Kč. Celkový příjem žalovaného byl zjištěn z jeho prohlášení v úvěrové smlouvě a ověřen telefonicky a z výpisu z účtu ve výši 16.020 Kč. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že prohlášení žalovaného ve smlouvě byly ověřeny takto: příjmy telefonicky u zaměstnavatele; totožnost žalovaného na blízko prodejcem; splátky a jejich výše z registru CRIF; exekuce a závazky po splatnosti v registrech Solus a Insolvenční rejstřík, nájem telefonicky. Na základě výše uvedeného dospěl žalobce k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek 16.020 – 7.750 Kč – 272 Kč = + 7.998 Kč. Žalobce má za to, že výdaje i příjem dlužníka důležitý pro stanovení úvěruschopnosti dlužníka před sjednáním smlouvy posoudil řádně a s odbornou péčí, a s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet řádně a včas. 10. Žalobce dále soudu předložil nedatované listiny Zpráva o posouzení úvěryschopnosti a Zpráva o posouzení úvěryschopnosti navýšení úvěru, obojí na jméno a číslo smlouvy o úvěru žalovaného shora, poskytovatel úvěru [právnická osoba] Z nich soud zjistil, že v rámci posuzování úvěryschopnosti žalovaného byly žalobcem prověřeny veřejné i komerční registry či databáze, a to registr SOLUS a insolvenční rejstřík (při uzavírání smlouvy), a dále též centrální evidence exekucí (při navýšení úvěru). V obou zprávách jsou uvedeny jako příjmy a výdaje klienta zjištěné a ověřené poskytovatelem úvěru na straně příjmů čistý hlavní příjem 10.520 Kč/měsíc, jako zdroj zaškrtnut starobní či jiný důchod, a dále jiný pravidelný příjem 5.500 Kč/měsíc, bez další specifikace. Jako výdaje jsou vždy uvedeny kolonky Náklady na bydlení – nájemné, Hypotéka/leasin, Splátky úvěrů, Jiné závazky (např. výživné apod.), všechny s uvedením částky 0 Kč/měsíc. Jako zdroj ověření údajů o příjmech a výdajích je z možností: telefonicky u zaměstnavatele, z výplatních pásek, písemným potvrzením o výši příjmů, z daňového přiznání, z důchodového výměru, z výpisu z bankovního účtu, z nájemní smlouvy, z příslušných databází a registrů, z oficiálních údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení publikovaných v příslušných databázích Českého statistického úřadu, označena pouze kolonka z příslušných databází a registrů, v případě zprávy u navýšení úvěru dále i kolonka z výpisu z bankovního účtu. V oddíle výsledek posouzení úvěryschopnosti klienta je v obou zprávách uvedeno, že při posouzení výše uvedených údajů pro schválení úvěru pro klienta bylo postupováno s odbornou péčí, přičemž předmětné údaje byly vícestupňově analyzovány a porovnávány se známými a vlastním šetřením zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích klienta s následujícím výsledkem: Rozdíl příjmů a výdajů: 16.020 Kč. Dále je zde uvedeno, že předně byly řádně zjištěny a ověřeny příjmy a výdaje včetně běžných výdajů klienta. Závěr posouzení pak zní, že po provedené analýze byl klient ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným. 11. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy. 12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb. jako spotřebitelský úvěr. 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu, uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy (§ 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru - z. s. ú.). 15. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). 16. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel záko