8 C 23/2023-59 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkem částku 40.770 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 8.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 20.800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 78 týdenních splátkách po 970 Kč počínaje [datum] a poslední splátkou dne [datum] s tím, že po tomto datu bude neuhrazená jistina úročena sazbou ve výši 21,27 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum] s tím, že na svůj dluh uhradil pouze částku 34.830 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 40.770 Kč sestávající z dlužné jistiny 29.545,38 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 11.224,62 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný pohledávku žalobce nerozporoval a podáním ze dne [datum] požádal o možnost sjednání splátkového kalendáře od března 2023 na splátky ve výši 2.500 Kč s odůvodněním, že nastoupil do nového zaměstnání. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti –„ Fajnpůjčka“ [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč formou peněžité zápůjčky a žalovaný měl zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 6.800 Kč, administrativní poplatek 8.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 20.800 Kč. Celková dlužná částka, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky) činila 75.600 Kč. Tuto částku měl žalovaný zavázal splatit v hotovosti v 78 týdenních splátkách ve výši 970 Kč se splatností prvé splátky 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 21,27 % ročně. Z Karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce před poskytnutím zápůjčky prověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě údajů sdělených žalovaným. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávek ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Z výzvy k plnění ze dne [datum], ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky v celkové výši 67.322,97 Kč. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 40.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 29.545,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.513,75 Kč, společně se sjednaným úrokem ve výši 21,27 % ročně z dlužné částky jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř., tj. tak, aby uložená povinnost byla splněna ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, a to za situace, kdy žalovaný teprve nastoupil do nového zaměstnání a v současné době nemá žádný relevantní příjem. Soud proto možnost úhrady dluhu ve splátkách ponechává zcela na mimosoudní dohodě účastníků. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení úhrady (poplatku) ve výši 11.224,62 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se této úhrady nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.631 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 3.809 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 45,34 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.727 Kč.