8 C 54/2023-54 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu celkem částku 18.563 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit částku 14.083 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5.652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.127 Kč. Celkovou částku (jistinu zápůjčky a poplatky) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit v 60 měsíčních splátkách po 469 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradila toliko 9.520 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 18.563 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9.669,39 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8.893,61 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti téhož dne. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou„ poplatek“ sestávající z úroku 2.504 Kč, z částky 5.652 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a dále z částky 4.127 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celková částka, kterou měla žalovaná na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, poplatek) činila 28.083 Kč a tuto měla žalovaná splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 469 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začne běžet dnem uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 24.920,75 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 14.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku zcela nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky 9.669,39 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.151,66 Kč, společně se sjednaným 29 % úrokem ročně z dlužné jistiny, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku (úhrad) ve výši 8.893,61 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.