17 CO 203/2022-174 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Břeclavi jen (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. 9 C 197/2020-116, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II byla zamítnuta žaloba do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně i žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise. 3. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že ji soud prvního stupně shledal spoluodpovědnou za vznik škody v rozsahu [anonymizováno]. Je přesvědčena, že takový závěr soudu prvního stupně je nesprávný a nespravedlivý. Žalobkyně nerozporovala skutečnost, že své psy neměla na vodítku, byli však snadno ovladatelní, pohybovali se poblíž žalobkyně a její dcery. Jedná se o psy plemene čivava, vzrůstem velmi malé ve srovnání se psem žalovaného. Není pochyb o tom, že i kdyby psi žalobkyně byli na vodítku, nebyla by schopna zabránit útoku psem žalovaného. Škodní události mohl zabránit pouze žalovaný, který neměl svého psa řádně zabezpečeného, neměl ho pod dohledem, nevěděl, kde se pes nachází, sám uvedl, že reagoval až na křik žalobkyně a její dcery. Žalobkyni by nemělo být přičítáno k tíži, že pes žalovaného již v minulosti napadl jiné psy menšího vzrůstu, naopak by to mělo být kladeno k tíži žalovaného, který si měl být vědom předchozích útoků svého psa, a přesto neučinil žádná opatření, aby nemohl jeho pes uniknout z pozemku a dopustit se dalšího útoku. Žalobkyně se rovněž neztotožňuje s tím, že částka [částka] by měla kompenzovat její nemajetkovou újmu, kdy žádala částku trojnásobně vyšší. Namítá, že soud prvního stupně nezohlednil všechny relevantní okolnosti, že k útoku došlo v bezprostřední blízkosti bydliště žalobkyně, která zde denně chodí, nepříjemné vzpomínky se jí vracejí, se svou nezletilou dcerou byla nucena dívat se na útok a zranění svého psa, musela zasáhnout a riskovat, že ji pes žalovaného pokouše, dokonce byla pokousána svým psem, který byl v šoku. Poukázala na to, že pes byl rodinným mazlíčkem, dárkem pro dceru, která jeho ztrátou velmi trpí, stejně jako celá rodina. Žalovaný neprojevil sebemenší lítost, ani snahu o odčinění, viní pouze žalobkyni. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, případně bude rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve svém odvolání namítá, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhovaný důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který byl přítomen incidentu mezi psy účastníků a mohl se kvalifikovaně k průběhu incidentu vyjádřit. Soud prvního stupně výslech tohoto svědka neprovedl pro nadbytečnost, s čímž žalovaný nesouhlasí, neboť má za to, že hlavní příčinou škodní události bylo chování žalobkyně, která si nepočínala s náležitou pečlivostí a v souladu s platnými předpisy. Dále uvedl, že žalobkyně opakovaně a dlouhodobě porušovala obecně závaznou vyhlášku [územní celek] [číslo] když nechávala své psy bez kontroly pobíhat na veřejném prostranství, aniž byli opatřeni vodítkem a náhubkem. Takto protiprávně jednala i v den incidentu mezi psy účastníků, kdy své psy nechala volně pobíhat v těsné blízkosti plotu, za kterým se nacházel pes žalovaného. Žalobkyně nechala své psy, aby psa žalovaného dráždili a doráželi na plot a branku, za kterou byl pes žalovaného. Toto jednání žalobkyně bylo dle názoru žalovaného prvotní a hlavní příčinou celého incidentu. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně rovněž pochybil při hodnocení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, neboť v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání nemajetkové újmy, byť ve snížené výši [částka]. Žalovaný trvá na tom, že neporušil žádnou právní povinnost, počínal si s náležitou pečlivostí, pokud by žalobkyně dodržovala právní předpisy, k žádnému incidentu a vzniku škody by nedošlo. Navrhl, aby odvolací soud změnil přísudečný výrok I a žalobu i v tomto rozsahu zamítl. 5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že částečně důvodné je pouze odvolání žalobkyně. 6. Odvolací důvody, o které žalobkyně i žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g). o. s. ř., tzn. že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil. 7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] v obci [obec] na ulici [ulice] neměl žalovaný přivázaného svého psa plemene německý ovčák a umožnil mu volně pobíhat. V důsledku zanedbání dozoru žalovaným jeho pes vyběhl otevřenou brankou ze zahrady a pokousal psa žalobkyně plemene čivava, kterého venčila na veřejném prostranství. Žalobkyně vynaložila veškerou snahu o záchranu svého psa, neprodleně vyhledala odbornou veterinární pomoc, zdravotní stav psa se však zhoršoval, byla nucena jej převézt na Veterinární kliniku v [obec], kde byl ošetřen a hospitalizován. I přes veškerou snahu a poskytnutou veterinární péči se psa žalobkyně nepodařilo zachránit a tento dne [datum] zemřel. Žalovaný svým jednáním porušil povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce [územní celek] [číslo] kdy umožnil volný pohyb svého psa bez zajištění vodítkem na veřejném prostranství obce, za toto své jednání byl uznán vinným ze spáchání přestupku rozhodnutím komise pro projednání přestupků [územní celek] ze dne [datum], sp. zn. [číslo]. Žalovaný též porušil povinnost chovatele zvířete počínat si tak, aby chováním zvířete nedocházelo ke škodě na vlastnictví, zdraví či životě jiného. Jednáním žalovaného byla porušena obecná prevenční povinnost, neboť nezabezpečil svého psa tak, aby nedošlo ke vzniku škody. Žalovaný nebo jeho vnoučata nezavřela bránu z pozemku žalovaného do ulice, tento přístup svědčí o nedbalém jednání žalovaného, kdy jeho pes již v minulosti několikrát pobíhal volně na veřejném prostranství a napadl jiného psa menšího vzrůstu. K úmrtí psa žalobkyně došlo jednoznačně z důvodu zanedbání dozoru žalovaným, čímž byla žalobkyni způsobena škoda představovaná náklady na veterinární péči a ošetření psa u MVDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. v [obec] ve dnech [datum] a [datum] ve výši [částka]. Za ošetření a hospitalizaci na Veterinární klinice s pohotovostí v [obec] žalovaná uhradila částku [částka]. V souvislosti s návštěvami veterinárních lékařů žalobkyně vynaložila cestovní výdaje ve výši [částka], tj. dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět a z [obec] do [obec] a zpět. Dále byla žalobkyni způsobena majetková škoda ve výši kupní ceny psa v částce [částka], tato pořizovací cena je cenou obvyklou, neboť pes žalobkyně byl mladý, nebyly mu ještě ani čtyři roky, byl zcela zdravý, navíc se jednalo o fenku, která mohla mít štěňata. V době, kdy došlo k napadení psa žalobkyně psem žalovaného, byla žalobkyně na procházce společně se svojí [anonymizováno] dcerou [jméno], která celému incidentu přihlížela. Pes žalobkyně byl rodinným mazlíčkem, všichni jej vnímali jako dalšího člena rodiny, celá událost byla pro žalobkyni a její dceru velmi stresovou a traumatizující, žalobkyně musela odrazit útok psa žalovaného, nyní je více lekavá, reaguje nervozitou na přítomnost psů větších plemen, stejné chování zaregistrovala i u své dcery. Žalovaný nevyjádřil žádnou lítost, naopak ztrátu zlehčuje, nárok žalobkyně ani zčásti neuznává, odpovědnost přenáší na žalobkyni a odmítá vyplatit jakoukoliv náhradu. Žalobkyně proto nárokuje též náhradu způsobené nemajetkové újmy ve výši [částka]. 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně zcela odmítá. Dle jeho názoru žalobkyně není aktivně věcně legitimována, neboť v přestupkovém řízení se jako poškozený při