11 C 115/2023-46 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 1. 2023 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 12.918 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne 21. 9. 2021 uzavřel se žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku nejpozději dne 4. 1. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.625 Kč. Protože žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1.974 Kč, požaduje žalobce mimo dlužné jistiny zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.293 Kč, která je ponížena o částečnou úhradu, a dále na nákladech s upomínáním částku 2.500 Kč za odeslané upomínky. Před podáním žaloby byla žalovanému dne 15. 11. 2022 odeslána výzva k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, Dodatku ke smlouvě ze dne 6. 10. 2021, Dodatku ke smlouvě ze dne 7. 10. 2021, ve spojení s výpisy z operací na bankovním účtu ze dne 21. 9. 2021, ze dne 6. 10. 2021 a ze dne 7. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 9.000 Kč formou peněžité zápůjčky. Žalovaný měl poskytnuté prostředky žalobci zaplatit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.625 Kč do 21. 10. 2021. Zápůjční úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 0 % (článek 1.3 smlouvy o zápůjčce). V článku 2.3. smlouvy o zápůjčce strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy. Dále je v článku 2.3. smlouvy uveden výčet sjednaných paušálních nákladů spojených s upomínáním za odeslané upomínky a vymáhací proces, včetně částky 500 Kč za písemnou upomínku. Z upomínek ze dne 11. 1. 2022, ze dne 18. 1. 2022, ze dne 25. 1. 2022, ze dne 3. 2. 2022 a ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky. Výzvou k úhradě ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 17.647 Kč. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2048 věta prvá o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 9.000 Kč, které žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil. V důsledku porušení smluvních závazků vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci též sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 9.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.293 Kč a nákladů spojených s upomínáním ve výši 500 Kč a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. 10. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 2.625 Kč, pak tento soud zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku, a to včetně požadovaného příslušenství, nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). V rozporu s dobrými mravy soud shledává i ujednání o nákladech spojených s uplatněním pohledávky nad rámec částky 500 Kč, neboť žalobce tuto částku účtuje i za každou další písemnou upomínku, a to za situace, kdy upomínku jednoduchého a téměř totožného znění zasálá žalovanému opětovně v krátkých časových odstupech jednoho týdne. Tyto náklady uplatněné žalobcem v rozsahu 2.000 Kč soud neshledává účelně vynaloženými, a proto i v této části žalobu zamítl. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.000 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 54,80 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.096 Kč.