4 C 42/2023-49 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 108.491 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva 2“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 65.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť peněžní prostředky ve sjednané lhůtě právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný od uzavření Smlouvy ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 3.400 Kč a od uzavření Smlouvy 2 ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 27.700 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách. 6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce osobní údaje a uvedl zde své příjmy a odhadované výdaje. 7. Z tabulky umoření ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 3.400 Kč. 8. Z tabulky umoření ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 27.700 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 151.825,58 Kč s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy, na jejichž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 75.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit dle podmínek stanovených ve smlouvách, což neučinil, jelikož uhradil pouze 3.400 Kč na první smlouvu a 27.700 Kč na druhou smlouvu. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv žalobce nepředložil žádný důkaz k prokázání této skutečnosti. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum]. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) [obec] jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 17. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 21. Za užití citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., které jsou současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Soud se nejprve zabýval splněním povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce neprovedl posuzování úvěruschopnosti žalovaného ani soudu nepředložil žádné důkazy, které by takové prověřování prokazovaly. Soud dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětné smlouvy o úvěru jsou tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, jelikož žalobce poskytl žalovanému úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o