7 C 257/2023-39 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovanou byly uzavřeny 2 smlouvy, a to č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , kdy na základě prvé smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, a na základě druhé smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky splácet spolu s úroky a poplatky. Žalovaná své smluvní povinnosti řádně nesplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalovaná uhradila na první smlouvu částku ve výši , částka, a na druhou smlouvu částku ve výši , částka, . K posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že informace od žalované byly evidovány do zákaznické karty.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.4. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, a v kartě uvedla své příjmy a odhadované výdaje.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce splácet v , Anonymizováno, splátkách soplu s poplatky a úroky.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu č. , hodnota, uhradila částku , částka, .7. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, a v kartě uvedla své příjmy a odhadované výdaje.8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce splácet v , Anonymizováno, splátkách soplu s poplatky a úroky.9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu č. , hodnota, uhradila částku , částka, .10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy smlouvy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce jako postupníka.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou, a to do , datum, .13. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouva o úvěru, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a , částka, . Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátila. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce v žalobě uvedl, že ta byla posouzena jeho právním předchůdcem a zaevidována v zákaznické kartě. Jediným důkazem, který žalobkyně založila ohledně posuzování úvěruschopnosti je potvrzení o výši příjmů od zaměstnavatele žalované. V zákaznické kartě je ověřována tolik příjmová stránka žalované, nikoliv výdajová. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.). , adresa, jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).18. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.23. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., které jsou současně smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Soud se nejprve zabýval splněním povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení toliko příjmové stránky žalované, které bylo navíc doloženo pouze potvrzením o výši příjmu je nedostatečné. V zákaznické kartě nejsou rovněž evidovány doklady o p