7 C 275/2023-45 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 774,03 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem – společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou finanční částku spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč, zbývající část nehradil řádně a včas, splatnost úvěru nastala ke dni poslední předepsané splátky tj. ke dni 9. 6. 2022. Předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného s ohledem na její příjmy a výdaje a vyhodnotil ji jako způsobilou ke splácení úvěru. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku, což bylo žalovanému oznámeno dopisem.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 9. 4. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným a na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu náklady úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po částce 1 992 Kč.6. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyšel při posuzování úvěruschopnosti z příjmů žalovaného ve výši 21 897 Kč a výdajů ve výši 16 384 Kč. Použitelný čistý měsíční příjem tak činil 5 549 Kč. Výše příjmu byla doložena potvrzením o výši příjmu podepsaným zaměstnavatelem.7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve znění jejího dodatku a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.8. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobce a byl vyzván k její úhradě dopisem ze dne 10. 11. 2022 a 27. 11. 2022.9. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.10. Z ostatních listinných důkazů nevyplynulo nic významného pro posouzení věci.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavřením smlouvy, posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a předpokládané výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Žalobce pouze vycházel z příjmů žalovaného ve výši 21 897 Kč. Co se týče výdajů ve výši 16 384 Kč, tak tyto nebyly vůbec ani ověřovány. Z tvrzení žalobce ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, zda žalobce zohledňoval výdaje na bydlení, jídlo, drogistické potřeby, léky apod. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdce žalobce zcela rezignoval na svou povinnost zkoumat a zhodnotit výdaje žalovaného. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.18. Sám žalobce tvrdil, že žalovaný na předmětnou smlouvu, která byla shledána absolutně neplatnou uhradil částku 2 000 Kč, a proto soud rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 13 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části žalobu zamítl.19. Co se týče náhrady nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při zohlednění práva na náhradu nákladů řízení je potřeba vycházet nejen z přiznané jistiny, ale jak vyplývá z ustálené judikatury (srov. 23 Cdo 2585/2015), i z požadovaného příslušenství, a proto soud shledal úspěch i neúspěch obou stran stejný.