7 C 289/2023-42 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši 16 799,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaným byla dne 25. 5. 2021 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem dané Smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce uhradit společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 009 Kč v 65 týdenních splátkách po 339 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 23. 8. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nehradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která se skládala z dlužné zápůjčky ve výši 7 960,49 Kč a z dlužného poplatku ve výši 8 839,34 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce, který následně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku v celkové výši 19 099,90 Kč nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 25. 5. 2021 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 009 Kč, který zahrnoval úrok ve výši 6 375 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 184 Kč a částku za doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč; to vše v celkem 65 týdenních splátkách po 339 Kč a jednou (poslední) splátkou ve výši 313 Kč. Účastníci si dále ve Smlouvě sjednali zápůjční úrokovou sazbu ve výši 86,00 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr pak činila 177,90 %.6. Ze zákaznické karty ze dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovaným o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech. Žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník u zaměstnavatele , jméno FO, , IČ: , IČO, , se sídlem podnikání , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 17 762 Kč. V kolonce „počet zdrojů příjmů žadatele“ je uvedeno číslo jedna, ačkoli v další kolonce označené jako „další čisté příjmy domácnosti“ je vyplněna částka 20 000 Kč, celkové měsíční příjmy žadatele dle vyplněné zákaznické karty jsou tedy 37 762 Kč. V souvislosti s běžnými měsíčními výdaji pak žalovaný uvádí částku 3 000 Kč. V listině je dále uvedeno, že žalovaný je ženatý, nemá vyživovací povinnost, vlastní osobní automobil, má učňovské vzdělání a forma bydlení je vlastní. Jako účel a zamýšlená povaha zápůjčky je v zákaznické kartě uvedeno „neočekávané výdaje“. Současně je zde vyplněno, že čistý příjem žadatele je ověřen z pracovní smlouvy, dvou výpisů z bankovního účtu a dvou výplatních pásek. Žádný z těchto dokumentů nebyl soudu ze strany žalobce jako důkaz předložen.7. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že zápůjčku řádně a včas nesplácel, přičemž za celou dobu trvání Smlouvy uhradil v pěti splátkách celkem částku ve výši 3 480 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přílohy č. , hodnota, k této smlouvě – strana č. , hodnota, ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023 bylo dále zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému tuto skutečnost řádně oznámil.9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 19 099,90 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).14. Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se žalobce (resp. jeho právní předchůdce) v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce se sice před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, ale úvěruschopnost žalovaného na základě podkladů, které měl k dispozici, neposoudil řádně. Předně je třeba uvést, že soudu nebyly vyjma samotné Zákaznické karty ze dne 25. 5. 2021 předloženy ze strany žalobce žádné další listinné důkazy prokazující tvrzené příjmy a výdaje (například výpis z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky od zaměstnavatele, výdaje na bydlení, atd.). Právní předchůdce žalobce pak dle názoru soudu zcela rezignoval na svou povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit výši měsíčních výdajů žalovaného, přičemž se spokojil pouze se zcela vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným sdělením žalovanéh