4 C 144/2025-32 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky celkem , částka, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši , částka, , smluvním úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, (za období od , datum, do , datum, ) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, s úvěrovým rámcem , částka, (dále jen „Smlouva“). Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny úvěru, poplatků za pojištění, nákladů na vymáhání a smluvních pokut.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.Jelikož žalovaná uzavírala Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobce sice v žalobě obecně vyložil, jakým způsobem úvěruschopnost zkoumá, z žaloby (a ani z příloh) však není patrné, k jakým konkrétním závěrům ohledně úvěruschopnosti dospěl konkrétně u žalované, jaká identifikoval rizika a jak je vyhodnotil. Zejména není patrné, zda a jak žalobce ověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované. Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že v době uzavírání smlouvy se již žalované „hroutilo“ její podnikání, což vyústilo v několik exekučních řízení, která byla u zdejšího soudu v průběhu roku 2024 zahájena.S ohledem na právě uvedené soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazů svědčících o tom, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce na výzvu soudu nereagoval, žádná skutková tvrzení nedoplnil a žádné důkazy neoznačil. Soud tak nemohl jinak, než smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. hodnotit jako absolutně neplatnou a zabývat se žalobou pouze z toho pohledu, zda je žalovaná povinna žalobci vydat bezdůvodné obohacení.Z předložené úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaná žádala o vyplacení úvěru na bankovní účet č. , č. účtu, . Ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu byla v rozhodné době žalovaná. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná dne , datum, čerpala částku , částka, a že na závazky vyplývající z úvěrové smlouvy dosud uhradila celkem částku , částka, .Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, žalobce prokázal, že žalovanou vyzval ke splacení dlužné jistiny úvěru spolu s příslušenstvím do 14 dnů od datace výzvy, tj. do , datum, .Předžalobní výzvou ze dne , datum, s poštovním podacím archem žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu.Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná povinna žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání (podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Z důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaná mu celkem uhradila , částka, . Soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu těchto částek, tedy ve výši , částka, . Z této částky soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou žalobce poskytl žalované ve výzvě k úhradě ze dne , datum, . Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 50,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 75,37 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .