4 C 93/2025-35 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, se zákonnými úroky z prodlení. Svůj nárok žalobce odvozoval od úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, . Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru, řádného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů upomínání, poplatku za administraci úvěru a ze smluvní pokuty.Jelikož se jedná o úvěr spotřebitelský, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Zjistil přitom, že žaloba neobsahuje žádná skutková tvrzení týkající se okolností prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto vyzval žalobce k doplnění těchto skutkových tvrzení a důkazů.Na to žalobce reagoval částečným zpětvzetím žaloby s tím, že požaduje pouze vyplacenou jistinu úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil (§ 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z těch soud zjistil následující skutečnosti.Podle předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl být žalovanému vyplacen úvěr ve výši , částka, , a to na účet č. , č. účtu, . Předloženým výpisem z účtu žalobce prokázal, že tuto částku žalovanému dne , datum, na uvedený účet skutečně odeslal. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že vlastníkem a jediným disponentem uvedeného účtu byl v té době žalovaný. Jelikož žalovaný neuplatnil žádnou obranu, vzal soud za prokázané, že na dluh neuhradil ničeho.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že původní věřitel , právnická osoba, ., IČO , IČO, , postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že tato dále postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Konečně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že pohledávka byla postoupena jemu.Předžalobní výzvou ze dne , datum, a poštovním podacím archem ze dne , datum, žalobce prokázal, že žalovaného jednak informoval o postoupení pohledávky, jednak ho před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.Soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobci vydat prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, , o niž se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým bez právního důvodu (podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Tuto povinnost proto uložil žalovanému výrokem II. tohoto rozsudku.Co se týče náhrady nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř ve spojení s § 146 odst. 1, 2 o. s. ř. Ve vztahu k části předmětu řízení to byl žalobce, který procesně zavinil zastavení řízení. Vzhledem k celkové žalované částce lze konstatovat, že žalobce měl úspěch pouze v části předmětu řízení, s přihlédnutím k příslušenství byl poměr úspěchu i neúspěchu téměř stejný. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.