7 C 49/2025-42 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky 23 594 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, (za období od , datum, do , datum, ) a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalovaná částka , částka, sestává z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatků za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši , částka, , úroků v celkové výši , částka, , účelně vynaložených nákladů v celkové výši , částka, a smluvních pokut v celkové výši , částka, .2. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřel dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy žalobce žalovanému poskytl částku , částka, a žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem splácet ve splátkách specifikovaných ve smlouvě. Žalovaný však dosud uhradil jen částku , částka, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložené smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že účastníci řízení tuto smlouvu dne , datum, uzavřeli. Výpisem čerpání, splátek a úhrad a výpisem proplacení smlouvy žalobce prokázal, že žalovanému dne , datum, zaslal na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad současně vyplývá, že žalovaný celkem žalobci uhradil částku , částka, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu, k čemuž mu poskytl dodatečnou lhůtu do , datum, .5. V kartě klienta (Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik) ze dne , datum, bylo zejména uvedeno, že žalovaný nemá děti, je OSVČ, výše jeho příjmu činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, , splátky jiným společnostem činí , částka, . V dokumentu nejsou žádné informace o dalších výdajích žalovaného. V dokumentu je uvedeno, že žalovaný není v „ISIRu“, že NRKI je „OK“, že žalovaný „není v Solusu nebo má příznak C,Z“ a že nemá exekuci.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobce prokázal, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr (viz výše citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú.).10. Dospěl přitom k závěru, že žalobce svým povinnostem, vyplývajícím z právě citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál. Soudu je z jeho činnosti známo, že v době uzavírání nyní projednávané Smlouvy měl žalovaný již nejméně 4 úvěrové produkty – revolvingový úvěr u České Spořitelny (rámec , částka, ), úvěr u České Spořitelny (, částka, ) a dále dva revolvingové úvěry u žalobce, oba s úvěrovým rámcem , částka, . Žalovaný současně při žádosti o nyní projednávaný úvěr uvedl, že má měsíční závazky ve výši , částka, . Skutečnost, že si žalovaný za této situace bere další úvěr ve výši , částka, , signalizuje, že žalovaný není schopen ze svých příjmů generovat rezervu ani na pokrytí takto malých výdajů (v porovnání s výší jeho závazků).11. To jistě nevylučuje, aby byl úvěr přesto poskytnut, bylo však na žalobci, aby v souladu s výše citovaným § 86 z. s. ú. o to důkladněji prověřil skutečné příjmy a skutečné výdaje žalovaného. To však žalobce zjevně neučinil. Žalobce při sjednávání úvěru zaznamenal do karty klienta příjem žalovaného a jeho domácnosti, tyto příjmy však zjevně neověřoval. Pokud jde o výdaje, jsou v kartě klienta uvedeny jen měsíční splátky. Další výdaje tam uvedeny nejsou a žalobce je zřejmě neprověřoval ani jinak (např. vyžádáním výpisů z účtů). O tom, že finanční situace žalovaného nebyla v době sjednávání úvěru dobrá, svědčí nejen skutečnost, že nezaplatil ani jednu splátku (využil jen dva „korunové odklady“), ale také to, že v průběhu roku 2024 přestal být schopen dostát svým závazkům, což je soudu známo z jeho činnosti (u zdejšího soudu je proti žalovanému v současnosti vedeno 8 řízení o zaplacení peněžité částky).12. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce sice formálně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tuto však rozhodně neposoudil řádně a s odbornou péčí, jak požaduje § 86 z. s. ú. Pro rozpor s § 86 z. s. ú. tak soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 z. s. ú. a § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.13. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 15 000 Kč a že žalovaný celkem uhradil žalobci částku 2 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci rozdíl těchto částek, tedy částku 14 998 Kč. Z této částky soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou žalobce poskytl žalovanému k úhradě dluhu v předžalobní výzvě. Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Co do poplatků, smluvních pokut a dalšího příslušenství soud žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 683,11 Kč, přičemž tato částka představuje 27,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 63,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem