Okresní soud v Břeclavi 16 C 120/2026-33 – Náklady řízení
Okresní soud v Břeclavi · 13. 7. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
11.870 Kč s příslušenstvím
Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 11.870 Kč a úroku z prodlení z částky 11.570 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná, coby provozovatel, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad , Anonymizováno, cm3 do , Anonymizováno, cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , neměla od , datum, do , datum, , kdy vozidlo bylo evidováno jako provozované, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 178 dní. Žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Podle zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla má žalobce právo na příspěvek ve výši 65 Kč za každý den, po který nebylo vozidlo pojištěno, celkem tedy na částku 11.570 Kč. Podle uvedeného zákona má žalobce také nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala , datum, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na to, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s uvedeným postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených a navržených důkazů, z nichž zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě.Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen "registrované vozidlo"), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Dle odst. 2 se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle § 45 odst. 2 provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. Podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb. Ve znění účinném do 31. 12. 2025 denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti činí 65 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1850 cm3 a nepřesahující 2500 cm3. Podle § 6 citované vyhlášky výše paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb.Na základě zjištěného skutkového stavu a citovaných ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žalovaná byla v uvedeném období provozovatelem předmětného vozidla, že v tomto období nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, že toto vozidlo bylo evidováno jako provozované a že žalobce žalovanou k úhradě předmětných příspěvků řádně vyzval. Soud proto považuje žalované nároky za důvodné a oprávněné, proto vyhověl žalobě v celém rozsahu, včetně požadovaných úroků z prodlení. (výrok I. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.000 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. V daném případě je totiž důvodné přihlédnout k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky za nepojištění vozidla jedním z těchto zdrojů. Zároveň má žalobce ze zákona nárok na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním takového příspěvku v paušální výši 300 Kč v každém jednotlivém případě, tudíž je zjevné, že žalobce musí mít k dispozici personál, který toto mimosoudní vymáhání uskutečňuje. Soudní vymáhání takového příspěvku, minimálně zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby, je tak činností, kterou musí být žalobce schopen právě tímto personálem zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující, vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby, zvlášť odborných znalostí a všechny údaje obsažené v žalobě týkající se předmětu řízení jsou žalobci známy, jelikož je musí uvádět do žalobě předcházejících výzev a upomínek. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal.