Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrok 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti částku , částka, , která představuje součet úroku ve výši , částka, , částky , částka, za zpracování zápůjčky a částky , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení, a to ve , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila. Na uvedenou smlouvu zaplatila celkem částku , částka, . Pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, .Soud považuje žalobu za doručenou žalované v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti.Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla jmenovaná společnost žalované částku , částka, v hotovosti. (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky úrok ve výši , částka, , částku , částka, za zpracování spotřebitelského úvěru, částku , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení a pojistné za doplňkové pojištění ve výši , částka, , v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, se splatností první splátky do , Anonymizováno, dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Jmenovaná společnost dne , datum, uvedla do zákaznické karty žalované, že k uvedenému dni čistý příjem žalované činil , částka, měsíčně, další příjmy domácnosti činily , částka, měsíčně, odhadované měsíční výdaje žalované činily , částka, měsíčně, byla svobodná, byla spoluvlastníkem bydlení, měla 1 vyživovací povinnost, pracovala na plný úvazek jako vedoucí lahůdek u zaměstnavatele , Anonymizováno, . (zjištěno ze zákaznické karty) Z uvedené karty soud zjistil, že uvedené údaje byly poskytovatelem úvěru ověřovány pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami za , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, . měsíc , Anonymizováno, . Tyto výplatní pásky byly soudu předloženy a dokládaly, že v uvedených měsících se čistý příjem žalované u zaměstnavatele , právnická osoba, . pohyboval kolem , částka, . Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalované jako např. platby za energie, vodu, apod., v kartě uvedeny nejsou, přičemž uvedená částka , částka, jako odhadované měsíční výdaje žalované je zcela mimo realitu a neodpovídá ani cenám běžných potravin, drogistického zboží a nákladům na energie. V kartě pak není v nich uvedeno, že by poskytovatel úvěru ověřoval příjem domácnosti. Dle obchodního rejstříku společnost , právnická osoba, existuje od , datum, a žalobce existuje od , datum, . Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalované z uvedené smlouvy žalobci dne , datum, a oznámila to žalované (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy a z podacího lístku). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud posoudil zjištěné skutečnosti dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru se v tomto případě vůbec nezabýval běžnými výdaji žalované a vůbec neověřoval údaje o příjmech domácnosti, tedy se nezabýval úvěruschopností žalované, jak mu to ukládají ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatně uzavřenou.S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za to, že žalovaná byla povinna v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ z titulu uvedené smlouvy vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě uvedené smlouvy částku , částka, , a jelikož v řízení žalobce tvrdí, že žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila , částka, , což je víc, než jí bylo poskytnuto, nemá již žalovaná z titulu uvedené smlouvy žádnou povinnost. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci měl plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byla plně úspěšná žalovaná, a měla by tak dle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.