4 C 207/2025-26 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od , datum, do zaplacení. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , a z úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši , částka, , a to podle smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“). , adresa, .000 Kč předchůdce žalobce žalovanému vyplatil dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce v žalobě pouze obecně uvedl, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, neuvedl však nic konkrétního a nepředložil v tomto směru žádné důkazy. Současně žalobce sám navrhl, že nebude-li soud mít jeho nárok za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, nechť mu nárok přizná z titulu bezdůvodného obohacení. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce nereagoval.Soud tak nemohl jinak, než smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. podle § 87 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení (podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).Z potvrzení o transakci má soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, odeslal na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Ze sdělení , právnická osoba, vyplynulo, že vlastníkem a disponentem tohoto účtu byl v uvedené době žalovaný.Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný na dluh dosud neuhradil nic.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak žalobce prokázal, že tato společnost pohledávku dále postoupila žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovaného o postoupení informoval.Upomínkou ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaný dosud na dluh neuhradil nic. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 2991 a násl. o. z.).Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil, uložil soud žalovanému, aby přisouzenou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku, jak to vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.Jelikož předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Co do požadovaného zákonného úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 68,99 % [11.000 Kč z 15.945 Kč] a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.