4 C 208/2025-41 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 25.433 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“), se žalovaným dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému hotovostní zápůjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s příslušenstvím splácet ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaný uhradil splátky ve výši celkem , částka, , poté přestal splátky platit. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustálené judikatury (nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18) jsou přitom soudy povinny se okolnostmi zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele zabývat z úřední povinnosti.8. Věřitel přitom nedostojí své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C 449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce v žalobě pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce úvěruschopnost žalovaného prověřil. K výzvě soudu žalobce žalobu doplnil o něco podrobnější skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a označil důkazy k jejich prokázání. Konkrétně uvedl, že prověřil příjmy a výdaje žalovaného mj. v různých databázích. Soud prostudoval zákaznickou kartu a Smlouvu, které žalobce navrhl jako důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V zákaznické kartě bylo mj. uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je majitelem automobilu, má příjem z invalidního důchodu ve výši 4.935 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 11.000 Kč. V kartě klienta jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2.000 Kč. V kartě klienta je uvedeno, že žalobce ověřil výměr důchodu žalovaného. To, zda a jakým způsobem byly prověřeny příjmy dalších členů domácnosti a zejména výdaje žalovaného, není z karty klienta patrné. Samotná úvěrová Smlouva pak obsahuje pouze obecnou proklamaci žalovaného, že poskytl předchůdci žalobce pravdivé údaje o svých příjmech a výdajích.10. Na podkladě těchto důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Soud nemá za prokázané ani to, že by předchůdce žalobce prověřil příjem žalovaného. Samotná skutečnost, že je v kartě klienta mezi „Ověřenými dokumenty“ zaškrtnut výměr důchodu, soud nepřesvědčila. Dále soud nemá za prokázané, že by předchůdce žalobce prověřil příjmy ostatních členů domácnosti žalovaného a zejména, že by předchůdce prověřil skutečné výdaje žalovaného a jeho způsob plnění dosavadních dluhů. Vzhledem k velmi nízké výši měsíčního příjmu žalovaného a zjevně fiktivní výši výdajů žalovaného, které byly uvedeny v zákaznické kartě, přitom bylo na předchůdci žalobce, aby skutečné příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů zkoumal o to pečlivěji.11. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce jednoznačně nedostál svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně neprověřil ani skutečně příjmy žalovaného, natož pak skutečné výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Předchůdce žalobce tak nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, přitom platí, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“13. Z druhého odstavce smlouvy o úvěru ze dne, Anonymizováno, , datum, má soud za prokázané, že předchůdce žalobce při podpisu smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, .14. Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný na dluh vyplývající ze Smlouvy dosud uhradil částku 6.585 Kč.15. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovaného o postoupení informoval.16. Předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.17. Soud tedy dospěl ke skut