4 C 209/2025-38 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od , datum, do zaplacení. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru č. , hodnota, podle smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“). , adresa, .310 Kč předchůdce žalobce žalovanému vyplatil dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z těch soud učinil následující skutkové závěry.Z potvrzení o transakci má soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, odeslal na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Ze sdělení ČSOB vyplynulo, že vlastníkem a jediným disponentem tohoto účtu byl v uvedené době žalovaný.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobce prokázal, že tato společnost pohledávku dále postoupila žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovaného o postoupení informoval.Upomínkou ze dne , datum, žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce uvedl, že požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, již však neuvedl, co konkrétně z tohoto prověření vyplynulo a nepředložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce navíc ani netvrdil nic o tom, zda a jak zkoumal výdaje žalovaného. Současně žalobce sám navrhl, že nebude-li soud mít jeho nárok za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, nechť mu nárok přizná z titulu bezdůvodného obohacení. Soud žalobce vyzval k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce na výzvu nereagoval.Soud tak nemohl jinak, než smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. podle § 87 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou a zabývat se žalobou pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).Z důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.310 Kč, žalovaný dosud na dluh neuhradil nic. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.310 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce.Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil, uložil soud žalovanému, aby přisouzenou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku, jak to vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.Jelikož předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Co do požadovaného zákonného úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení co do jistiny zcela úspěšný a měl neúspěch jen co do úroku z prodlení, tedy v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.