4 C 236/2025-37 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 39.894 Kč (z toho jistina úvěru 15.921,70 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 589,61 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 7.384,00 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2.170,12 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2.828,57 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.663,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.877,69 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 16.511,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úrokem 8 % ročně z částky 15.921,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“), dne , datum, uzavřel se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč. Žalovaný nehradil ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením. Žalovaný nezaplatil dluh ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu.3. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny z pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku.4. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu soudu nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.5. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce a žalovaný tuto smlouvu v písemné podobě dne , datum, uzavřeli. Z prohlášení žalovaného na druhé straně smlouvy vyplývá, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 22.000 Kč.7. Z transakční historie úvěru soud zjistil, že žalovaný dosud na splátkách úvěru uhradil celkem 12.000 Kč.8. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že v ní je mj. uvedeno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, měsíční výdaje žalovaného činily , částka, (, částka, na bydlení, energie, , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady, , částka, na splátky stávajících půjček). V kolonce „Doložení příjmu žadatele“ je zatržena položka „potvrzení od zaměstnavatele“. Z potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, soud zjistil, že v tomto potvrzení od zaměstnavatele žalovaného je uveden příjem žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši odpovídající částce uvedené v žádosti o úvěr. Z právě uvedených důkazů nevyplývá nic o tom, že by předchůdce žalobce prověřil skutečné výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Tvrzení žalobce, že jeho předchůdce ověřil skutečné výdaje žalovaného z výpisů z účtu a že prověřil platební morálku žalovaného v externích databázích dlužníků, soud za prokázaná nemá.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o zaplacení kupní ceny a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající z Úvěrové smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu.11. Jelikož žalovaný uzavíral Úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Úvěrové smlouvy.12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z. s. ú. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení z. s. ú. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i bod 26. preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 z. s. ú.16. Věřitel přitom nedostojí svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C 449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).17. Na podkladě předložených důkazů právě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nedostál svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., když při posuzování úvěruschopnosti sice prověřil příjmy žalovaného, již však neprokázal, že by náležitě prověřil výdaje žalovaného a způsob, jakým žalovaný plnil dosavadní dluhy. Při prověřování úvěruschopnosti přitom měl být o to důslednější, jestliže žalovaný sdělil zjevně nereálnou výši výdajů (mimo bydlení a energie jen , částka, ) a „přiznal“ dosavadní úvěry se splátkami , částka, měsíčně.18. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. absolutně neplatná.19. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá mj. o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplaceno