4 C 90/2025-58 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, (nesplacená jistina úvěru) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tak, že požaduje vrácení nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , kterou poskytl žalovanému na základě Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále také jen „Smlouva“).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a to mj. z výplatních pásek žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného za poslední 3 měsíce a z výpisů z různých databází dlužníků.8. Soud však ze žalobcem předložených výpisů z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, zjistil, že žalovaný si v době bezprostředně předcházející uzavření Smlouvy bral celou řadu jiných spotřebitelských úvěrů (, datum, – , částka, od CREAMFINANCE, , datum, 15.000 Kč od CREAMFINANCE, , datum, – , částka, od EMMA', právnická osoba, , , datum, – , částka, od , právnická osoba, , , datum, – , částka, od EMMA', právnická osoba, , , datum, – , částka, od CreditPortal, , datum, – , částka, od Zaplo, , datum, – , částka, od CreditPortal, , datum, – , částka, od PROFI CREDIT, , datum, – , částka, od , právnická osoba, , , datum, – , částka, od EMMA', právnická osoba, a konečně , datum, – , částka, od CREAMFINANCE). Uvedené platby přitom podle výpisů z účtu kromě plateb od „PRÍKAZKÁ IVANA“ tvořily jediné příjmy na účtu žalovaného, jehož zůstatek se „držel nad nulou“ jen s pomocí stále se zvětšujícího objemu úvěrů.9. Právě uvedené informace, které měl žalobce při poskytování úvěru k dispozici, jednoznačně vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.10. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.11. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení (podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).12. Z potvrzení o transakci má soud za prokázané, že žalobce dne , datum, odeslal na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Ze sdělení , právnická osoba, vyplynulo, že vlastníkem a disponentem tohoto účtu byl v uvedené době žalovaný.13. Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný na dluh dosud neuhradil nic.14. Předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.15. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši , částka, , žalovaný dosud na dluh neuhradil nic. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 2991 a násl. o. z.).16. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, uložil soud žalovanému, aby přisouzenou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku, jak to vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.17. Soud žalobu částečně zamítl co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jelikož nárok na zaplacení těchto nákladů by měl žalobce jen podle Smlouvy, kterou však soud shledal neplatnou. Soud žalobu částečně zamítl i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Co do požadovaného zákonného úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl.18. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízené téměř zcela úspěšný a neúspěch měl jen v poměrně nepatrné části (ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši celkem , částka, ), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.