6 C 217/2025-67 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 66.776 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.389,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.785,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 29.270,05 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky 27.948,46 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdce žalobce“), a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 1. 11. 2024. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze 4.000 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.2. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“.3. Konkrétně žalobce uvedl, že žalovaný v Žádosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , IČ , IČO, , výše jeho měsíčních příjmů činí celkem , částka, , výše jeho měsíčních výdajů činí , částka, . Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku , částka, . Žalovaný v Žádosti uvedl, že bydlí u přítele, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy žalovaného zkoumal předchůdce žalobce ze smlouvy o dílo a výpisu z bankovního účtu, výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne , datum, se nedostavil, ačkoli k němu byl řádně předvolán, z jednání se neomluvil a nepožádal o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.5. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.6. Ze Smlouvy soud zjistil, že předchůdce žalobce při podpisu Smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti částku 30.000 Kč.7. Z transakční historie úvěru soud zjistil, že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradil částku 4.000 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovaného o postoupení pohledávky informoval.9. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce odkazoval mj. na Žádost o úvěr ze dne , datum, , tento dokument však soudu nepředložil ani spolu s žalobou, ani spolu s doplněním žaloby, k němuž ho soud vyzval.10. Z dokumentu „, Anonymizováno, “ a z potvrzení o příchozích platbách má soud za prokázané, že žalovaný měl v období bezprostředně předcházejícím uzavření Smlouvy příjem ve výši minimálně , částka, měsíčně.11. Pokud jde o výdaje žalovaného a o způsob plnění dosavadních dluhů, žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho předchůdce skutečně prověřoval výdaje žalovaného a způsob, jakým žalovaný plnil dosavadní dluhy. Soud tak nemá za prokázané, že předchůdce žalobce prověřil jeho skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.12. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.13. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené Smlouvy v hotovosti částku 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a uhradil pouze 4.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, prověřil jeho příjmy, soud však nemá za prokázané, že by prověřil také jeho skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci , právnická osoba, se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalovaného, soud však nemá za prokázané, že by řádně prověřil také jeho skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.21. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.22. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání.