6 C 60/2026-24 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 25.290,10 Kč (jistina úvěru 11.000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč a smluvní úrok 14.071,20 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11.218,90 Kč od 5. 9. 2025 do zaplacení a částky 516,37 Kč (smluvní pokuta podle článku čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy za období od 5. 6. 2025 do 3. 9. 2025). Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel se žalovanou Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 21.500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet. Žalovaná úvěr vyčerpala dne 5. 5. 2025 v rozsahu 11.000 Kč, na splátkách úvěru dosud neuhradila ničeho, a to ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu.2. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobce nahlédl do databází CNCB (NRKI a BRKI), do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a do databáze neplatných dokladů , právnická osoba, . Dále vycházel z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, , to podle žalobce umožňuje bezproblémové splácení úvěru.3. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.7. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze záznamu o ověření totožnosti ze dne , datum, a z výpisu BankID soud zjistil, že účastníci řízení tuto smlouvu dne , datum, uzavřeli. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované spotřebitelský úvěr a závazek žalované tento úvěr splácet.8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalovaná dne 5. 5. 2025 úvěr čerpala, a to ve výši celkem 11.000 Kč bezhotovostně na účet č. , č. účtu, .9. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že uvedené platby ve výši 11.000 Kč na účet skutečně přišly a že majitelem uvedeného účtu a jeho jediným disponentem byla v době čerpání úvěru žalovaná.10. Z dokumentu označeného žalobcem jako interní metodika soud zjistil, že tento obsahuje obecné informace o tom, jakým způsobem žalobce postupuje při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr.11. Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, .“ soud zjistil, že žalobce formálně vzato posuzoval úvěruschopnost žalované. V dokumentu je mj. uvedena výše ověřeného měsíčního příjmu , částka, . V dokumentu jsou dále uvedeny měsíční výdaje žalované na půjčky , částka, , na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, .12. V žalobcem předloženém dokumentu „Identifikované příjmy“ je pak uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované je , částka, , tento byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.13. Žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by kromě příjmů žalované skutečně prověřoval také její výdaje a způsob, jakým žalovaná plnila dosavadní dluhy. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobce prověřil skutečné výdaje žalované, její dosavadní závazky a způsob, jakým plnila dosavadní dluhy. Skutečnost, že je určitý způsob prověřování úvěruschopnosti popsán v metodice, nijak nevypovídá o tom, zda žalobce podle metodiky v případě žalované skutečně postupoval.14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a „potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou.15. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce poskytl žalované na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši celkem 11.000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet, na splátkách úvěru však neuhradila nic. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy formálně posuzoval úvěruschopnost žalované, a to zejména na základě zjevně neúplných údajů získaných přímo od žalované (žalovaná tvrdila jen výdaje na bydlení a zbytné výdaje, z žádosti není patrné, jaké jsou její výdaje na stravu, ošacení drogerii apod.). Žalobce prověřil příjmy žalované (byť v tomto směru doložil pouze nedatované vlastní prohlášení), soud však nemá za prokázané, že by prověřil také její skutečné výdaje a způsob splácení dosavadních dluhů.16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.17. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom dospěl závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce sice prověřil skutečné příjmy žalované, avšak ohledně jejích skutečných výdajů, dosavadních závazků a způsobu jejich hrazení se spolehl pouze na tvrzení žalované a tyto nijak neprověřil. Žalobce současně navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud tak Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a