7 C 217/2023-75 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, , představující nesplacenou jistinu úvěru, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalobu odůvodnil tak, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná porušila svoji povinnost hradit splátky řádně a včas, předchůdce žalobce proto úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala a dluh nezaplatila.2. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že předchůdce žalobce prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. V podrobnostech žalobce odkázal na předloženou žádost o spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce finanční poměry žalované zjišťoval zejména z údajů, které mu poskytla žalovaná. Uvedl, že předchůdce aktivně ověřoval finanční situaci žalované také v insolvenčním rejstříku a dostupných bankovních i nebankovních registrech.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z platební historie úvěrového účtu a z dopisu o akceptaci žádosti má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, a že žalovaná dosud uhradila žalobci na závazky vyplývající z této smlouvy částku , částka, .7. Z platební historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem , částka, .8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla dále postoupena na žalobce. Oznámeními o postoupení pohledávek pak bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce řádně oznámili postoupení pohledávky žalované.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z poštovního podacího archu bylo prokázáno, že předchůdce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou.10. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, pak soud z žádosti o spotřebitelský úvěr zjistil, že předchůdce žalobce vycházel z tvrzení žalované, podle nichž měsíčně pobírala mzdu ve výši , částka, a její měsíční výdaje činily asi , částka, měsíčně. Soud naopak nemá za prokázané, že by předchůdce žalobce tvrzené příjmy a výdaje žalované jakkoli prověřoval. Samotná možnost prověřovat příjmy a výdaje žalované vyjádřená ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru důkazem o tom, že předchůdce žalobce takové prověření skutečně provedl, není.11. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z odstoupení od smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru a výpisu úkonů smírného vymáhání, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, finanční prostředky ve výši celkem , částka, , které se žalovaná zavázala splácet ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila, když uhradila pouze , částka, . Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na společnost KRUK, ta pohledávku dále postoupila na žalobce.13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz. odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom dospěl k závěru, že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně nezkoumal, neboť se spolehl pouze na tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Nadto měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč jsou zjevně nereálné, neboť tak nízké výdaje nemůže mít žádná běžným životem žijící osoba (jen částka životního minima pro dospělou osobu v roce 2019 činila 3.410 Kč).20. Soud proto na základě těchto tvrzení žalobce ani nevyzýval k označení důkazů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda p