Okresní soud v Břeclavi 8 C 265/2025-59 – Smlouva pracovní

81.625,02 Kč s příslušenstvím

Návrhem podaným u soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 81.625,02 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 7. 11. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 49.048 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 38.964 Kč s úrokovou sazbou 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.684 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrady) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 3.711 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaný uhradil dne 14. 12. 2022 s tím, že na svůj dluh uhradil částku 4.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost , Jméno žalobce, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 81.625,02 Kč sestávající z dlužné jistiny 38.922,97 Kč a dlužných úhrad za služby (poplatku) ve výši 42.702,05 Kč. Ohledně prověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobce uvedl, že předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek a z insolvenčního rejstříku. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 37.119 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 11. 2022 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 7. 11. 2022 žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 40.000 Kč formou peněžité zápůjčky. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 11. 2022 soud zjistil, že k osobě žalovaného předchůdce žalobce zaznamenal údaje o tom, že žalovaný je svobodný, žije ve vlastním bydlení, nemá žádnou vyživovací povinnost, zaměstnán je v hlavním pracovním poměru s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.119 Kč a své měsíční výdaje odhaduje na částku 2.000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, . Z Tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný v období od 7. 11. 2022 do 14. 12. 2022 na svůj dluh uhradil 4.000 Kč. Z Výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2025 a podacího lístku ze dne 30. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 89.450,49 Kč.Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 7. 11. 2022 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného lze vycházet toliko ze zjištěného měsíčního příjmu ve výši 17.119 Kč, neboť ohledně částky 20.000 Kč jakožto dalšího příjmu domácnosti nebylo tvrzeno ani prokázáno, o jaký příjem a koho se jedná. Dále je zřejmé, že odhadovaná částka měsíčních výdajů žalovaného ve výši 2.000 Kč je podhodnocena a nelze z ní pokrýt běžné měsíční potřeby žalovaného (náklady na bydlení, strava, ošacení, hygiena, náklady na dopravu do zaměstnání a další nezbytné poplatky). Životní minimum žalovaného činilo v roce 2022 částku 4.620 Kč a normativní náklady na bydlení 8.732 Kč. Po započtení měsíční splátky nového spotřebitelského úvěru ve výši 3.711 Kč zůstane žalovanému k dispozici částka 56 Kč. Soud má za to, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků pro současnou úhradu svých nezbytných měsíčních výdajů a hrazení splátek spotřebitelského úvěru.Soud dospěl k závěru, že před poskytnutím zápůjčky nebyl předchůdcem žalobce učiněn správný závěr o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky řádně a včas splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 40.000 Kč, na kterou uhradil 4.000 Kč a je tak povinen vrátit žalobci 36.000 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru).V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 11,5 % ročně z dlužné částky ode dne 14. 8. 2025 do zaplacení, neboť prodlení žalované mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané žalobcem dne 30. 7. 2025. Ve zbytku soud žalobu zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěšnější žalovaný, avšak žalovanému doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.