Okresní soud v Břeclavi 8 C 307/2025-74 – Náklady řízení

12.572,92 Kč s příslušenstvím

Návrhem doručeným soudu dne , datum, , ve spojení s podáním ze dne , datum, , se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 12.572,92 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , byla prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve spojení s Dodatkem č. 1 ze dne , datum, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 13.000 Kč. Úvěr měl být splacen v 45 pravidelných měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 22.8.2026. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne 25.9.2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Na základě Smlouvy o postoupené pohledávek ze dne 12.2025 přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Celková výše nároků žalobce po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované ve výši 14.717 Kč činí celkem 13.824,45 Kč nejpozději splatných dne 25.9.2024. Před podáním žaloby žalobce dne , datum, zaslal žalované výzvu k plnění.Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Z Předsmluvního formuláře, z Návrhu na uzavření smlouvy / Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a Dodatku č. 1 ze dne , datum, soud zjistil, že se předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) zavázal poskytnou žalované úvěr ve výši 13.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 64,17 %, který měla žalovaná splatit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 810 Kč vždy k 22. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Jednorázové čerpání finančních prostředků ve výši 13.000 Kč převodem na účet žalované bylo prokázáno Dokladem o vyplacení úvěru ze dne , datum, . Z Hodnocení klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , její výdaje byly označeny ve výši , částka, (životní minimum) a dále byly uvedeny měsíční výdaje na bydlení ve výši , částka, s tím, že žalovaná je svobodná, nežije ve společné domácnosti s partnerem a forma bydlení nebyla uvedena, respektive byl uvedena jako „jiná“ než vlastní, družstevní, státní/obecní, nájemní a u rodičů. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s Podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobce dne , datum, odeslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 16.991,38 Kč se lhůtou k úhradě do tří dnů.Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1908 odst. 1 o. z., splněním dluhu závazek zaniká.Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Již ze shromážděných údajů o příjmech a výdajích žalované je zjevné, že tyto jsou nedostačující pro řádné splácení spotřebitelského úvěru, neboť žalobce se spokojil tolik se zjištěním příjmu žalované, avšak výrazně absentuje reálně uvedená výdajová stránka, zejména pak způsob a hrazení nákladů na bydlení. Normativní náklady na bydlení v roce 2022 činily u jednočlenné domácnosti , částka, . Ze životního minima , částka, je žalovaná sotva schopna pokrývat všechny nezbytné měsíční výdaje (strava, hygiena, ošacení, náklady na cestu do zaměstnání, mobilní poplatky). Žalobce tak neměl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečně ověřeny celkové majetkové poměry žalované. Soud dospěl k závěru, že před poskytnutím úvěru nebyl žalobcem učiněn správný závěr o schopnosti žalované poskytnuté prostředky řádně a včas splatit.Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru). Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili. Žalovaná od předchůdce žalobce obdržela částku 13.000 Kč, na kterou již žalovanému uhradila 14.717 Kč nemá vůči žalobci (§ 1908 o. z.). Protože žalovaná nepodala návrh na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), a sama již nemá vůči žalobci žádný platný dluh, nezbylo soudu než nárok žalobce na zaplacení uplatněných částek zcela zamítnout.Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by měl mít zcela úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, ale protože žalované doposud v řízení žádné účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.