Návrhem doručeným soudu dne , datum, , ve spojení s podáními ze dne , datum, a ze dne , datum, , se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil celkovou částku 20.000 Kč a náklady řízení. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12.8.2024 předchůdce žalobce poskytl dne 11.9.2024 žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč se splatností dne 11.9.2024. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze č. , hodnota, ze dne , datum, došlo k novaci původního závazku a k prodloužení splatnosti úvěru do 11.10.2024. Dále žalobce uvedl, že předchůdce žalobce na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 16.9.2024 poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč se splatností do 30 dní od jeho poskytnutí. Smlouvami o postoupení pohledávek přešly pohledávky za žalovaným na žalobce. Protože žalobce nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrových smluv, požaduje zaplacení výše uvedených dlužných částek jakožto bezdůvodné obohacení. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 12.8.2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč. Převod finančních prostředků ve výši 12.000 Kč dne 12.8.2024 na účet žalovaného byl prokázán Potvrzením o provedené transakce vystaveným , právnická osoba, . dne 8.1.2025. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 16.9.2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč. Převod finančních prostředků ve výši 8.000 Kč dne 16.9.2024 na účet žalovaného byl prokázán Potvrzením o provedené transakce vystaveným , právnická osoba, . dne 21.1.2025. Ze Smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2024 uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.8.2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z předmětných smluv přešly na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 17.11.2024 s Podacím lístek bylo prokázáno, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky.5. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 12.8.2024 a ze dne 16.9.2024 soud zjistil, že se v dané věci v obou případech jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 12.000 Kč a částku 8.000 Kč, na které neuhradil ničeho, a je tak povinen vrátit žalobci celkem 20.000 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. ve výši 11,50 % ročně z jednotlivých dlužných částky ode dne 12.11.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané dne 4.11.2025. Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, neboť částečné zamítnutí žaloby se vztahuje toliko k příslušenství, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Pro výpočet nákladů řízení soud vychází z tarifní hodnoty sporu 20.000 Kč. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2.815 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).