Okresní soud v Břeclavi 8 C 61/2026-57 – Náklady řízení

Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 26.516 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byla prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.500 Kč, a to ve dvou platbách dne , datum, ve výši 10.000 Kč a dne , datum, ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl předchůdcem žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka o celkové výši 26.516 Kč skládající se z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč a smluvního úroku 16.516 Kč nejpozději splatných dne , datum, . Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, a že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 10.000 Kč převodem na účet klienta se zápůjční úrokovou sazbou 200 % ročně s možností opakovaného čerpání. Převod finančních prostředků na účet žalovaného byl prokázán výpisy z účtu u , právnická osoba, ., a to ve výši 10.000 Kč dne , datum, ve výši 10.500 Kč dne , datum, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce dne , datum, odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 17.447 Kč a nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů.5. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).11. Žalovaný od předchůdce žalobce obdržel částku 10.500 Kč, na kterou uhradil 2.144 Kč, a je tak povinen vrátit žalobci 8.356 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru). V důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 12 % ročně z dlužné částky, a to ode dne 24.1.2025 do zaplacení, neboť prodlení žalovaného mohlo nastat nejdříve uplynutím třídenní lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě prokazatelně odeslané žalobcem dne , datum, . Ve zbytku soud žalobu zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěšnější žalovaný, avšak žalovanému doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.