23 C 228/2019-152 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně ve výroku v odstavci I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně]) částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odstavci II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. V odstavci III. pak rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích. 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně se žalobou podanou [datum] domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím představující neuhrazenou částku kupní ceny za zboží dodané žalované. Celková cena zboží (cukrovinek apod.) činila podle faktury [částka] a faktura přijatá a podepsaná jednatele žalované obsahovala i další ujednání o splatnosti ([datum]) a výši úroku z prodlení (0,05 % denně). Žalovaná na fakturu uhradila [datum] pouze [částka] a předmětem řízení byla proto zpočátku částka [částka]. Žalovaná v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu uvedla, že nárok na úhradu faktury nezpochybňuje a povinnosti uhradit ji se nevyhýbá. S ohledem na částečnou úhradu dlužné částky vzala žalobkyně žalobu o [částka] s odpovídajícím příslušenstvím zpět. Proti usnesení o částečném zastavení řízení podala žalovaná odvolání, v němž připomněla, že se závazkům nevyhýbá a doplnila, že zboží dodávané žalobkyní je pochybné a nekvalitní a pak [příjmení] neseriózní člověk, který lže i jiným odběratelům. Až ve svém třetím podání poté, co se nechala zastoupit žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně v žádném případě neuznává a že dopisem ze [datum] odstoupila od smlouvy z důvodu nevyřízené reklamace, kterou u žalobkyně v minulosti uplatnila. V souvislosti s reklamací měla žalovaná upozornit žalobkyni, že uplatňuje pozastávku z kupní ceny ve smyslu § 2108 o.z. a nebude jí tak hradit část kupní ceny odpovídající jejímu právu na slevu. Žalobkyně popírala, že by dodala nekvalitní zboží nebo že by žalovaná cokoliv reklamovala. Uvedla, že námitky žalované jsou jen účelové. Až v průběhu jednání žalovaná své tvrzení doplnila tak, že objednávku reklamovala telefonicky prostřednictvím svého jednatele a upřesnila, že k reklamaci došlo 3 dny po dodání zboží jednatele žalované telefonicky. Doplnila, že právo z vadného plnění uplatnila formou požadavku na odstranění vad. Soud prvního stupně uvedl, že zamítl pro nadbytečnost důkaz znaleckým posudkem k tvrzení žalované, že zboží bylo vadné, neboť žalovaná přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. dostatečně neprokázala samotné tvrzení, že práva z vadného plnění uplatnila řádně a včas, když tento důkaz byl rovněž neurčitý. Po právní stránce byla soudem věc posouzena především podle § 2079 o.z. a dále podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2111 a § 1992 odst. 1 o.z. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě prodala žalobkyně žalované zboží specifikované na faktuře z [datum] za kupní cenu [částka] a žalovaný uhradil pouze [částka] ve dvou splátkách po [částka]. Žalovaná zpočátku dlužnou částku nezpochybňovala a prodlení s úhradou přičítala tomu, že jí včas neplatí její další obchodní partneři. Až v odvolání proti usnesení o částečném zastavení řízení začala namítat nekvalitu žalobkyní dodaných výrobků, ovšem v obecné rovině. Poté, co se nechala žalovaná právně zastoupit, přišlo odstoupení od smlouvy a tvrzení, že předmětné zboží bylo ze strany žalované včas reklamováno, žalobkyně reklamaci nevyřídila a neuhrazení kupní ceny bylo pozastávkou ve smyslu § 2108 o.z. Ani přes poučení podle § 118a o.s.ř. žalovaná spolehlivě neprokázala, že předmětné zboží vykazovalo vady, zejména pokud jde o rozsah a množství těchto vad a především řádně neprokázala ani to, že z její strany došlo k řádnému uplatnění práv z vadného plnění. Odstoupení od smlouvy žalované navozuje podle soudu dojem, že vadná byla kompletní dodávka zboží, i zde jsou vady postaveny v obecné rovině a nelze učinit závěr o rozsahu uplatněných nedostatků. Z výpovědi jednatele žalované přitom vyplývá, že část dodávky prodal, část rozdal a něco má stále skladem, ale je to již prošlé. Pokud jde o tvrzený způsob uplatněných vad, tvrdila žalovaná, že k reklamaci došlo třetí den od převzetí telefonicky a bylo požadováno odstranění vad. Jednatel žalované ve své výpovědi ale uvedl, že to bylo druhý den od převzetí a jen kvůli vylitým džusům a také doplnil, že požadoval od žalované dobropis a slevu. I v tom je podle soudu rozpor mezi žalobním tvrzením a účastnickou výpovědí jednatele žalované. Další problémy se přitom měly vyskytnout až později po připomínkách ze školní jídelny, ale následné uplatnění nároku z takových vad žalovaná netvrdila. Dále soud uvedl, že sice věří jednateli žalované, že zboží nebylo zcela v pořádku, avšak jeho tvrzení i důkazy ke skutečnostem o vadnosti výrobků, rozsahu vad a uplatnění práv z vadného plnění jsou značně neurčité, obecné a v některých ohledech rozporné. Z takových tvrzení a důkazů nelze činit konkrétní závěry. Z hlediska vývoje obrany žalované navíc soud nepovažuje její tvrzení o způsobu uplatnění práv z vadného plnění za ne zcela věrohodné a účelové. Rovněž faktura [číslo] obsahuje ujednání účastníků, že veškeré reklamace je žalovaná povinna provést buď přímo při převzetí (k čemuž nedošlo) či nejpozději do 14 dnů od převzetí zboží, a to písemně. Pokud měl jednatel žalované již delší dobu výhrady k jednání žalobkyně a jejímu zboží jak popisoval, tím spíše je nepochopitelné, proč práva z vadného plnění neuplatnil písemnou formou a stále čekal na splnění telefonických příslibů. V tomto ohledu nepřinesl nic zásadního ani výslech svědka [příjmení] ani výpověď jednatele žalované. Z těchto důvodů nelze odstoupení žalované od smlouvy považovat za důvodné a platné, čímž nevzniká povinnost vrátit si vzájemné plnění. Protože žalovaná neunesla břemeno důkazní k tvrzení o vadnosti převzatých výrobků ani k tvrzení o uplatnění práv z vadného plnění, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Nárok na smluvní úrok přiznal podle § 1970 o.z., § 513 o.z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a náklady řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.