9 C 195/2020-51 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Dne [datum] byla Okresnímu soudu v Českých Budějovicích doručena žaloba o neplatnost výpovědi, kdy se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž bude určeno, že výpověď doručená žalobci v době pracovní neschopnosti dne [datum] je neplatná. Žalobce uvedl, že pracuje u žalované společnosti na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici [příjmení] [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno]. Žalobce byl dne [datum] předvolán k nadřízenému, kde mu bylo sděleno, že je s ním okamžitě zrušen pracovní poměr z toho důvodu, že je jediným společníkem a jednatele [právnická osoba], kdy provozuje výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele a že tak může činit pouze s písemným souhlasem zaměstnavatele, povinen je akceptovat ceník zboží zaměstnavatele. Žalobce napadl platnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích, která je projednávána pod spisovou značkou [spisová značka] Vedle okamžitého zrušení pracovního poměru v době pracovní neschopnosti žalobce žalovaná vyslala do bytu žalobce dva své zaměstnance s výpovědí ze strany zaměstnavatele pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce se stejnými důvody jako při okamžitém zrušení pracovního poměru. S chybným poučením tak, že ač byla výpověď doručena v době pracovní neschopnosti, skončí po uplynutí dvou měsíců. Žalobce návštěvu chápal jako nabídku dohody o ukončení pracovního poměru, listinu nepodepsal. Teprve v průběhu soudního sporu o okamžité zrušení pracovního poměru žalobce pochopil, že mu byla dána výpověď. Žalobce byl v době doručení výpovědi v pracovní neschopnosti, byla mu prostřednictvím svědků doručena výpověď v ochranné době specifikované v ustanovení § 53 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], výpověď je datována [datum]. Výpovědní lhůta žalobci počala běžet dnem [datum] a skončila [datum], takže žaloba je podávána v zákonné lhůtě. 2. Právní zástupkyně žalované podala ve věci vyjádření dne [datum]. Kromě dalšího žalovaná namítá, že lhůta pro podání žaloby na neplatnost výpovědi ve smyslu § 72 zákoníku práce již uplynula. Ustanovení § 72 zákoníku práce stanoví, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí může zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. V případě výpovědi, která byla doručena dne [datum], výpovědní doba začala běžet [datum] a pracovní poměr výpovědí skončil dne [datum]. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi tak mohla být podána nejpozději do [datum]. Právní zástupkyně žalované zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, například 21 Cdo 1975/2018 ze dne 28. 8. 2018, kdy Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že žaloba byla podána po lhůtě a zdůraznil, že ustanovení § 53 odst. 2 zákoníku práce neslouží k prodlužování lhůty k podání žaloby na určení neplatnosti, nadto byla výpověď dána z důvodu, na který se zákaz výpovědi podle § 53 nevztahuje. Dále se ve vyjádření uvádí, že žalobce i přes svou dočasnou pracovní neschopnost se společně se svou právní zástupkyní aktivně účastnil všech jednání vedených pod sp. zn. [spisová značka] (3 jednání), kde se řešila neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Výpověď měl žalobce i jeho právní zástupkyně k dispozici a opakovaně se o ní zmiňovali, jestliže ji žalobce považoval za neplatnou, nic žalobci nebránilo proti ní postupovat, jak mu zákon umožňuje. 3. V průběhu jednání dne [datum] uvedla právní zástupkyně žalobce, že očekává sdělení stanoviska senátu k otázce včasnosti žaloby. I poté, kdy bylo sděleno stanovisko soudu, že je nahlíženo na podání žaloby z hlediska její včasnosti jako na podání žaloby opožděně, setrvala právní zástupkyně žalobce na tom, aby o věci rozhodl soud. 4. Z písemnosti datované [datum] a adresované [celé jméno žalobce] bylo soudem zjištěno, že je označena jako výpověď ze strany zaměstnavatele pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. 5. Ke způsobu doručení výpovědi uvedla právní zástupkyně žalované, že mají k dispozici protokol, z něhož vyplývá, že za přítomnosti svědků byla žalobci předávána výpověď a žalobce odmítl tuto výpověď převzít. Právní zástupkyně žalované neměla v průběhu jednání tento protokol s sebou, ale poukázala na to, že v samotné žalobě o neplatnost výpovědi je uváděno, že byla žalovanému doručována výpověď z pracovního poměru, dále se o doručení výpovědi hovořilo v předchozím řízení ve věci [spisová značka], kdy je to uváděno v protokole o jednání ze dne [datum]. Právní zástupkyně žalobce uvedla, že výpověď byla žalobci podávána s datem [datum], ale žalobce tuto výpověď odmítl převzít. 6. Vzhledem k tomu, že se soud zabýval otázkou, zda byla žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru podána včas a dospěl k závěru o opožděném podání žaloby, nebyly zkoumány další skutečnosti. 7. Podle ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec, uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Dle § 53 odst. 1 zákoníku práce zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, tj. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení. Podle § 54 písm. d) zákoníku práce zákaz výpovědi podle § 53 se nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (§ 52 písm. g) nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301 a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písm. h)); to neplatí, jde-li o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. 8. Soud v tomto případě zjistil, že žalobci byla dána výpověď datovaná [datum] v době, kdy byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti, která počala běžet od [datum]. Vzhledem k uplatněnému výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce se však podle § 54 zákoníku práce na žalobce nevztahoval zákaz výpovědi. Výpovědní doba počala běžet [datum], když ve smyslu § 51 odst. 2 zákoníku práce výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 56 (výpovědní doba dle § 51 odst. 1 činí 2 měsíce). Vzhledem k začátku běhu výpovědní doby dvou měsíců je zřejmé, že pracovní poměr výpovědí skončil dne [datum], avšak žaloba byla podána u soudu až dne [datum]. Lze uvést, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, který je dovolacím soudem, není pochyb o tom, že lhůta k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou uvedené v ustanovení § 72 zákoníku práce je lhůtou prekluzivní. Bylo-li právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 72 zákoníku práce uplatněno po uplynutí stanovené lhůty, přihlédne soud k zániku práva, i když to účastník řízení nenamítne. Z ustanovení § 72 zákoníku práce vyplývá, že chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel, aby nenastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatný. Dvouměsíční lhůta podle ustanovení § 72 zákoníku práce je lhůtou hmotněprávní, a proto účastník, který se domáhá neplatnosti rozvázání pracovního poměru, musí uplatnit svůj nárok žalobou u soudu tak, aby žaloba došla na soud nejpozději v poslední den lhůty, na rozdíl od lhůt procesních tedy nepostačuje, aby žaloba byla v poslední den lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit. Není-li nárok uplatněn včas, právo na určení neplatnosti právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaniká a rozvázání pracovního poměru, i kdyby bylo postiženo vadami, je platné a účinné. Nelze souhlasit se žalobcem, jestliže v žalobě dovozoval, že v době doručení výpovědi byl v pracovní neschopnosti, která trvala až do [datum], a že tak výpovědní lhůta žalobci počala běžet až dnem [datum]. Je nutno uvést, že se zde nejedná o případ vymezený v ustanovení § 53 odst. 2 zákoníku práce, kdy byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpověď měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává a pracovní poměr skončí teprv