25 C 440/2021-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s.) domáhala proti žalované zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč, když žalovaná dne [datum] ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do výše 2 490 Kč, tedy do výše příslušenství k žalované pohledávce označeného jako náklady spojené s uplatněním pohledávky zpět. Předmětem řízení tak zůstal žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 3. Jelikož žalobkyně vzala za řízení žalobu zčásti zpět, soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil. 4. Žalovaná se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] nevyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaná, které bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř., též se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaná v den tvrzený žalobkyní použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaná dosud žalobci dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 1 516 Kč nezaplatila. 7. Povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popřípadě (při použití trolejbusu) z ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a následujících OZ. 8. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané týž žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. jednoduchá výzva k plnění – ½ úkonu) a to ve výši 200 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč. 9. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení o té části řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, vyplývá z ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když žalobkyně z procesního hlediska„ zavinila“, že řízení o části žaloby muselo být zastaveno. Soud však ve zbývající části plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, spojených s tímto řízením, když částečné zastavení se týkalo jen nepatrné části původně uplatněného příslušenství. 10. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř