26 C 175/2022-38 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 11.5.2022 domáhá, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí jednak částku ve výši 42 150 Kč, jednak náhradu nákladů řízení. Činí tak s odůvodněním, že v období od 31.1.2015 do 28.2.2022 užívala jakožto nájemce byt žalovaného jakožto pronajímatele na podkladě postupně uzavřených a na sebe navazujících nájemních smluv. V pořadí třetí nájemní smlouva byla uzavřena dne 20.12.2017 na dobu od 1.2.2018 do 31.1.2019, následně byl nájemní vztah prodloužen dodatkem č. 1 na dobu od 1.2.2019 do 28.2.2020, dodatkem č. 2 na dobu od 29.2.2020 do 28.2.2021 a dodatkem č. 3 na dobu od 28.2.2021 do 28.2.2022. Posledně uvedeným dnem nájem skončil, byt byl následně žalovanému předán. Žalovaný jakožto pronajímatel v posledních třech letech ovšem nedostál své povinnosti ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., neb roční vyúčtování žalobkyni jakožto nájemci předal vždy se značným zpožděním. Vyúčtování za rok 2018 bylo žalovaným předáno žalobkyni s prodlením 276 dnů, za rok 2019 s prodlením 263 dnů a za rok 2020 s prodlením 304 dnů. Na vyúčtování za rok 2021 žalobkyně stále čeká, pročež jej nečiní součástí této žaloby. Sazba pokuty za jeden den prodlení činí dle § 13 zmíněného zákona 50 Kč. Žalobkyně se žalovaného snažila kontaktovat, zaslala mu též předžalobní výzvu, leč tu si nevyzvedl. 2. Ve věci byl soudem dne 1.6.2022 vydán platební rozkaz č.j. 26 C 175/2022-26, tento se spolu s žalobou ovšem nepodařilo žalovanému doručit. Soud jej tudíž zrušil a následně nařídil ve věci jednání, k němuž žalovaného řádně předvolal. Společně s předvoláním adresoval žalovanému opětovně též žalobu, ani to však nevedlo k tomu, aby se k ní žalovaný vyjádřil. K jednání dne 7.9.2022 se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Svou neúčastí u jednání se žalovaný připravil o beneficium případných procesních poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., respektive o možnost se nároku vznesenému žalobkyní účinně bránit. 3. Ve věci soud provedl listinné důkazy. Sdělen byl podstatný obsah nájemní smlouvy na č.l. 4 – 6 spisu sp.zn. 26 C 175/2022, dodatku č. 1 na č.l. 7 spisu, dodatku č. 2 na č.l. 8 spisu, dodatku č. 3 na č.l. 9 spisu, předávacího protokolu na č.l. 10 spisu, informace z katastru nemovitostí na č.l. 11 – 15 spisu, vyúčtování na č.l. 16 spisu, vyúčtování na č.l. 17 spisu, emailu na č.l. 18 spisu, vyúčtování na č.l. 19 spisu, předžalobní upomínky na č.l. 20 spisu, dodejky na č.l. 21 spisu, emailové komunikace na č.l. 22 spisu a potvrzení o úhradě nedoplatku dle vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020. 4. Dle § 2247 odst. 1 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 5. Dle § 2247 odst. 2 o.z. pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. 6. Dle § 2247 odst. 3 o.z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. 7. Dle § 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, 8. Dle § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí příjemcem služeb 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, 9. Dle § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb; 10. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. 11. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 12. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 13. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. 14. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení. 15. Potřeba nejprve připomenout, že zákon č. 67/2013 Sb. (jinak též„ zákon o službách“) vystupuje jako zvláštní právní předpis ve vztahu k o.z., který v § 2247 odst. 3 jeho existenci ostatně explicitně presumuje. Jak se podává z důvodové zprávy k zákonu o službách, jde o právní předpis zastřešujícího charakteru, pokud se týče problematiky služeb spojených s užíváním bytu. Do doby jeho přijetí byla právní úprava na tomto poli roztříštěnou a nepřehlednou. 16. Úprava obsažená v zákoně o službách postihuje elementární povinnosti související s poskytováním služeb, s vyúčtováním služeb a s následným finančním vyrovnáním, povinnostmi tak zatěžuje jak poskytovatele, tak příjemce služeb. Zatímco poskytovatel jest povinen řádně a včas vyhotovit a příjemci služeb doručit vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, příjemce jest naproti tomu povinen uhradit případné nedoplatky či oznámit změnu počtu osob v bytě. Prostřednictvím zmíněných pravidel poskytuje zákon oběma stranám vztahu ochranu, jíž významně posiluje sankcí v podobě pokuty účtované za každý i jen započatý den prodlení s plněním nepeněžitých povinností, jak se podává z § 13 zákona o službách. 17. Soud má v posuzované věci za prokázané, že žalobkyně jakožto nájemce bytu ve vlastnictví žalovaného jako pronajímatele vystupuje v pozici příjemce služeb ve smyslu definičních ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., žalovaný na straně druhé v pozici poskytovatele služeb. Nebylo nikterak zpochybněno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl a po dobu více jak 7 let existoval nájemní vztah k bytu ve vlastnictví žalovaného. Zatím poslední nájemní smlouva byla mezi výše uvedenými uzavřena dne 20.12.2017, třemi na sebe navazujícími dodatky bal nájem bytu postupně prodlužován až do 28.2.2022, kdy smluvní vztah skončil uplynutím sjednané doby, na což navázalo vyklizení a předání bytu. 18. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy o nájmu bytu evidentně plnila, tedy řádně platila nájemné a stejně tak vždy vyrovnala případní nedoplatky za poskytnuté služby s užíváním bytu spojené. Plnění posledně uvedené povinnosti však žalovaný jakožto poskytovatel služeb žalobkyni značně ztěžoval, a to minimálně v posledních třech letech, neb v rozporu s imperativem plynoucím z § 7 odst. 1 zákona o službách doručoval žalobkyni vyúčtování služeb s významným prodlením. Žalobkyně doložila, že vyúčtování za zúčtovací období roku 2018 jí bylo žalovaným doručeno teprve dne 31.1.2020, vyúčtování za zúčtovací období roku 2019 jí bylo žalovaným doručeno teprve dne 18.1.2021 a vyúčtování za zúčtovací období roku 2020 jí bylo žalovaným doručeno teprve dne 28.2.2022, ač správně se tak mělo stát vždy nejpozději do 30.4 kalendářního roku následujícího po příslušném ročním zúčtovacím období. 19. Prodlení žalovaného s plněním nepeněžité povinnosti spočívající v doručení vyúčtování služeb proto činí 276 dnů (vyúčtování za rok 2018), 263 dnů (vyúčtování za rok 2019) a konečně 304 dnů (vyúčtování za rok 2020). V souladu s recentní judikaturou přitom nárok nájemce na pokutu vzniká bez dalšího uplynutím zákonem stanovené lhůty (k tomu