16 C 114/2023-34 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 40 044,21 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný úvěr ve výši 40 044,21 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději dne [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Ačkoliv byl úvěr žalovanému prokazatelně poskytnut, nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu dne [datum]. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Požadována je dlužná částka ve výši 40 044,21 Kč a zákonný úrok z prodlení dle splatnosti úvěru až do zaplacení. K výzvě soudu pak žalobce doplnil tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ohledně výše žalované částky. Žalobce uvedl, že žalovaná částka 40 044,21 Kč se skládá z jistiny ve výši 24 927,86 Kč, z částky 750 Kč představující účelně vynaložené náklady dle čl. 8 standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 14 366,35 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 4 422,14 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr, a to dne [datum] částka 10 000 Kč a [datum] částka 18 000 Kč. Obě částky byly žalovanému zaslány na jeho účet uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z potvrzení ThePay.cz, s. r. o. o platbě ze dne [datum] a [datum] a z vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum]. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. K tomu žalobce uvedl, že byl žalovaný na základě souhlasu s nakládáním s osobními údaji lustrován z veřejně dostupných databází. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Žalobce však již nic netvrdí o konkrétní výši příjmů a výdajů žalovaného a ani netvrdí, natož dokládá, jak tyto hodnoty ověřoval. Žalovaný se omluvil z nařízeného jednání, proto nemohl být poučen, že je potřeba tvrzení doplnit a tato současně doložit příslušnými důkazy. Z tvrzení žalobce, která zůstala jen v obecné rovině, tak nelze dospět k závěru, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. To má za následek, že soud považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 9. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků vrácených žalovaným původnímu věřiteli či žalobci formou uhrazených splátek. Z žalobních tvrzení a z provedených důkazů vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému částku 28 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil částku 4 422,14 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že na svůj dluh žalobci plnil více či jej zcela uhradil, nebo že dluh jinak zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný, na nařízené jednání soudu se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Proto nemohl být soudem poučen o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z provedených důkazů a tvrzení žalobce a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 23 577,86 Kč (rozdíl mezi poskytnutými prostředky a prostředky vrácenými). Současně přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovaného k vrácení dluhu výzvou ze dne [datum], která mu dle § 573 o. z. byla doručena dne [datum] a ve které žalobce stanovil třídenní lhůtu k plnění. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 10. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] postupitelem. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když přiznal žalobci jejich náhradu dle úspěchu ve věci. Žalobce byl úspěšný z 60%, čemuž odpovídá úspěch žalovaného ve výši 40%. Žalobci pak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši rozdílu těchto hodnot. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek. Celkové náklady řízení jsou vyčísleny částkou 3 780 Kč, žalobci pak přísluší 20 % (60 % - 40%), tedy částka 756 Kč.