16 C 14/2023-22 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 28 168 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem Smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byly žalované zaslány finanční prostředky ve výši 18 800 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 110 Kč. Celá částka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku 2 833 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Požadována je dlužná jistina a poplatek ve výši 24 910 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 18 800 Kč od [datum] do [datum] se zohledněním úhrady žalovanou. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalované byly na základě smlouvy ze dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 800 Kč. Tato částka byla žalované zaslána na její účet uvedený ve smlouvě v den uzavření smlouvy, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalované především na základě údajů sdělených mu k jeho výzvě žalovanou, případně nahlédl do příslušných registrů. K výzvě soudu, aby žalobce tato svá tvrzení konkretizoval a předložil k nim důkazy, reagoval tak, že již nebude k posouzení úvěruschopnosti ničeho doplňovat, což povede zřejmě k posouzení smlouvy jako neplatné. Současně žalobce omluvil svou účast na jednání, které bylo ve věci nařízeno. Za dané situace soud skutečně považuje uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou (§ 580 a 588 o. z.), neboť žalobce neprokázal, že řádně posoudil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 9. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovanou žalobci formou uhrazených splátek. Žalobce sám tvrdí, že žalovaná uhradila žalobci částku 2 833 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobci zcela uhradila či že jinak zanikl. Žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, na nařízené jednání soudu se nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Proto nemohla být soudem poučena o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši dlužné jistiny. 10. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované zaplatit žalobci částku 15 967 Kč (18 800 – 2 833) spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovanou k vrácení dluhu výzvou ze dne [datum], ve které stanovil třídenní lhůtu k plnění. S ohledem na ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb (zjištěno z poštovního podacího lístku ze dne [datum]) došla třetí pracovní den po odeslání, tedy [datum] Lhůta k plnění tak uplynula dne [datum], následující den tak nastalo prodlení žalované. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 57% (k příslušenství se nepřihlíží), tomu odpovídá úspěch žalované v rozsahu 43 %. Žalobci tedy náleží náhrada ve výši rozdílu těchto procentuálně vyjádřených částek. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek.. Celková výše nákladů žalobce je ve výši 2 327 Kč, 14% této částky pak činí 326 Kč, jak uvedeno ve výroku III.