16 C 577/2022-19 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 34 025 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobcem Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Úvěr byl splatný dne [datum] Žalovaná neuhradila ničeho.. Požadována je dlužná jistina ve výši 27 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 980 Kč a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Rovněž je požadován smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 34 025 Kč od [datum] do [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalované byl na základě smlouvy ze dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Tato částka byla žalované zaslána na její účet uvedený ve smlouvě v den uzavření smlouvy, jak vyplývá z Přehledu bankovních transakcí. 4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případech, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalované především na základě údajů sdělených mu k jeho výzvě žalovanou. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v dostupných registrech (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, hledaných osob apod.). Následně provedl žalobce posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky a v této souvislosti odkázal na FlexiFin metodiku posouzení úvěruschopnosti a na výpis o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud z listiny s názvem FlexiFin – Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti zjistil, že v ní žalobce mj. deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je zcela v souladu se zákonnými nároky, dále popisuje interní pravidla závazná při posuzování úvěruschopnosti, získávané informace a samotný průběh posuzování úvěruschopnosti. Soud konstatuje, že tomuto materiálu v tomto ohledu nelze nic vytknout. Pokud by žalobce ověřoval úvěruschopnost žadatelů o úvěr deklarovaným způsobem, pak by nepochybně splnil zákonné předpoklady požadované zejm. shora citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však konstatuje, že žalobce v řízení neprokázal, že tak skutečně činí. Byl soudem vyzván, aby k tomu předložil důkazy, žalobce však na výzvu nereagoval a z jednání, které bylo ve věci nařízeno, se omluvil. Řádné posouzení nevyplývá ani z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že žalobce vyšel z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 26 000 Kč, z měsíčních výdajů na půjčky v částce 7 000 Kč, na bydlení v částce 525 Kč, z dalších nezbytných výdajů ve výši 3 500 Kč a ze zbytných výdajů ve výši 500 Kč. Žalobce vypočetl minimální výdaje na částku 6 586,25 Kč a disponibilní příjem v částce 13 700 Kč. Není snad potřeba polemizovat nad tím, že výdaj na bydlení v částce 525 Kč neodpovídá realitě. Z přehledu není ani zřejmé, z jakých dokladů žalobce získal další uvedené veličiny, a pokud je získal od žalované, zda tyto dále ověřoval. Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. To má za následek, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 580 a 588 o. z.) a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne [datum] ve věci sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 9. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovanou žalobci formou uhrazených splátek. Žalobce sám tvrdí, že žalovaná neuhradila žalobci ničeho a dluží mu na jistině částku 27 000 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobci zcela uhradila či že jinak zanikl. Žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, na nařízené jednání soudu se nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Proto nemohla být soudem poučena o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním. Soud tedy vyšel z tvrzení žalobce o výši dlužné jistiny. 10. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované zaplatit žalobci částku 27 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když žalobce vyzval prokazatelně žalovanou k vrácení dluhu výzvou ze dne [datum], ve které stanovil třídenní lhůtu k plnění. S ohledem na ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb (zjištěno z poštovního podacího lístku ze dne [datum]) došla třetí pracovní den po odeslání, tedy [datum]. Následující den tak nastalo prodlení žalované. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 79% (k příslušenství se nepřihlíží), tomu odpovídá úspěch žalované v rozsahu 21 %. Žalobci tedy náleží náhrada ve výši rozdílu těchto procentuálně vyjádřených částek. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalobce a náhrada jeho hotových výdajů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek.. Celková výše nákladů žalobce je ve výši 3 540 Kč, 58% této částky pak činí 2 053 Kč, jak uvedeno ve výroku III.