27 C 112/2023-56 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 15 509,18 Kč, která představuje žalobcem tvrzené nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]). 2. Žalovaná uvedla, že se octla v obtížné životní situaci a požádala o splátky ve výši 500 Kč měsíčně. Ohledně své majetkové situace žalovaná uvedla, že do listopadu 2023 bude pobírat podporu ve výši 4000 Kč měsíčně, dále pobírá přídavky na dítě ve výši 800 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 10 000 Kč měsíčně, výživné na dítě ve výši 1000 Kč měsíčně. Žalovaní bydlí v nájmu spolu se svou dcerou. Žalovaná platí nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně, dále vodné ve výši 1000 Kč měsíčně a elektřinu ve výši 1 000 Kč měsíčně. Dále má běžné výdaje s výživou a ošacením sebe a své dcery. S hrazením výdajů vypomáhá žalované její matka. 3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: 4. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], standardní informace o spotřebitelském úvěru a dále z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky do [datum] (zjištěno ze smlouvy o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná z titulu shora uvedené smlouvy zaplatila částku celkem ve výši 26 331,36 Kč (zjištěno z platební historie). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, když o postoupení byla žalovaná písemně vyrozuměna (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a dále z oznámení o postoupení ze dne [datum] adresovaného žalované). Zbylou část dluhu žalovaná neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání ze dne [datum]). 5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Podle § 2991 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce byl v tomto kontextu vyzván již přípisem soudu ze dne [datum] k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalované byla ověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, a dále, že odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované posuzoval právní předchůdce žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu (3 410 Kč). K prokázání tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované nedoložil žalobce soudu žádné listiny, z nichž by bylo možné učinit závěr o výši pravidelných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalované. 9. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá údaje, které dlužník poskytovateli úvěru uvedl, ověřit. Poskytovatel úvěru tedy nemůže vycházet pouze z ničím nedoložených„ tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. 10. Žalobce se omluvil z ústního jednání soudu a požádal o jednání v jeho nepřítomnosti, soud proto nemohl žalobce ve smyslu §118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. K doložení konkrétních listin a uvedení konkrétních zjištění, z jakých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, byl žalobce soudem vyzván již formou přípisu s předstihem před nařízeným termínem ústního jednání. 11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že v daném případě byla posouzena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci vydat, tj. zaplatit, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z.. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 500 Kč. Žalovaná již zaplatila částku 26 331,36 Kč, z tohoto důvodu je žalovaná povinna z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci již jen částku 4 168,64 Kč, kterou žalovaná dosud nezaplatila. Taktéž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci úrok z prodlení, když nárok žalobce na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna zaplatit žalobci poskytnutou a nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti, konkrétně v době přiměřené možnostem. V daném případě nelze mít s ohledem na neplatnost smlouvy za to, že doba plnění byla mezi stranami ujednána, je proto na místě vyjít ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. z doby plnění, která byla žalobcem žalované poskytnuta ve výzvě k plnění. Tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou. Z výzvy k plnění odeslané žalobcem žalované dne [datum] vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení ve lhůtě 3 dnů. S ohledem na skutečnost, že žalobce předložil podací lístek, který prokazuje podání výzvy k zaplacení adresované žalované na poštu dne [datum], což byla sobota, považuje soud za přiměřenou lhůtu 3 pracovních dnů, tedy do [datum], od [datum] se již žalovaná octla v prodlení. Od tohoto dne ([datum]) byl tedy žalobci přiznán úrok z prodlení v žalobcem požadované zákonné výši. Co do zbytku žalované částky a úroku z prodlení soud podanou žalobu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř