27 C 205/2023-37 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 22 622,09 Kč představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedl žalobce, že úvěruschopnost byla posouzena dotazníkem vyplněným žalovaným, z něhož je patrný příjem žalovaného, měsíční náklady a skutečnost, že žalovaný je svobodný, žije ve společné domácnosti s dalšími 3 osobami s příjmem. Příjem žalovaného byl doložen fakturami ze dne 31.8.2021, 30.9.2021, 31.10.2021 a 30.11.2021. Dále byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a registru [příjmení]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků, na základě níž žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] výpisu z účtu). Na svůj dluh z uvedené smlouvy žalovaný zaplatil částku 4 289,36 Kč, což vyplývá jak z tvrzení samotného žalobce, tak z potvrzení o přijaté platbě. Zbylou část dluhu žalovaný neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 2.3.2023 a dokladu o odeslání). 4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka]. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. K prokázání tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením smlouvy o úvěru doložil žalobce dotazník vyplněný žalovaným, podle něhož je žalovaný svobodný, žije v domácnosti s dalšími 3 osobami, měsíční příjem činí 27 000 Kč a splácí úvěr splátkami ve výši 1000 Kč měsíčně. Z faktury ze dne 31.8.2021 vystavené žalovaným jako dodavatelem na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako odběratele vyplývá, že faktura zní na částku 29 004 Kč. Z faktury ze dne 30.9.2021 vystavené žalovaným jako dodavatelem na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako odběratele vyplývá, že faktura zní na částku 30 002 Kč. Z faktury ze dne 31.10.2021 vystavené žalovaným jako dodavatelem na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako odběratele vyplývá, že faktura zní na částku 29 156 Kč. Z faktury ze dne 30.11.2021 vystavené žalovaným jako dodavatelem na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako odběratele vyplývá, že faktura zní na částku 36 500 Kč. 8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá údaje, které dlužník poskytovateli úvěru uvedl, ověřit. Žalobce jakožto poskytovatel úvěru tedy nemůže vycházet pouze z ničím nedoložených„ tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. 9. V daném případě má soud za to, že se žalobce pouze spokojil s tvrzeními žalovaného zaznamenanými do dotazníku, aniž by tato tvrzení s odbornou péčí ověřil. Žalobce ověřoval pouze výši příjmů žalovaného, a to doloženými fakturami. Z faktur však pouze vyplývá, že žalovaný částky uvedené na fakturách účtoval [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jakožto odběrateli. Z toho však nelze dovodit, zda uvedená společnost vyúčtované částky žalovanému skutečně hradila a že tedy skutečně tyto částky představovaly příjem žalovaného. Měsíčními výdaji žalovaného se žalobce nezabýval vůbec. Z dotazníku navíc vyplývá, že žalovaný v době uzavírání smlouvy s žalobcem již jeden úvěr splácel. O to více se měl žalobce zabývat posouzením toho, zda je žalovaný skutečně schopen splácet úvěr další. To však žalobce neučinil. Nelze tedy seznat jaká konkrétní zjištění ohledně výše měsíčních výdajů žalovaného vedla žalobce k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. 10. Žalobce se omluvil z ústního jednání soudu a požádal o jednání v jeho nepřítomnosti, soud proto nemohl žalobce ve smyslu §118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. K doložení konkrétních listin a uvedení konkrétních zjištění, z jakých žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, byl žalobce soudem vyzván již formou přípisu s předstihem před nařízeným termínem ústního jednání. 11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že v daném případě posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z.. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, když žalovaný žalobci na svůj dluh uhradil částku 4289,36 Kč. K úhradě z titulu bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka 7 710,64 Kč, povinnost k její úhradě tedy byla soudem žalovanému uložena. Žalovaný tvrzení žalobce ohledně výše poskytnutých peněžních prostředků nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Taktéž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci žalobcem úrok z prodlení, když nárok žalobce na úrok z prodlení z částky 7 710,64 Kč vyplývá z § 1970 o.z. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobci poskytnutou a nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti, konkrétně v době přiměřené možnostem žalovaného jakožto dlužníka. Až v případě, kdy žalovaný nezaplatí poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, ocitá se v prodlení. V daném případě má soud za to, že se jedná se o případ, kdy nelze mít s ohledem na neplatnost smlouvy za to, že doba plnění byla mezi stranami ujednána, je na místě vyjít ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. z doby plnění, která byla žalobcem žalovanému poskytnuta ve výzvě k plnění. T