36 C 104/2023-35 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částky 11 752,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o kontokorentním úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ banka“). Dne [datum] banka se žalovanou uzavřela smlouva o účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dne [datum] banka se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které žalované umožnila čerpat z jejího účtu peněžení prostředky do záporného zůstatku (debetu). Limit kontokorentního úvěru byl navýšen na 10 000 Kč Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky a platný sazebník. Úrok z čerpaného kontokorentu činil ke dni vzniku debetního zůstatku 18,90% ročně dle oznámení banky. Žalovaná se zavázala zejména povolený limit nepřekročit, žalovaná tuto povinnost však porušila a ani přes výzvu banky nepovolený debet nevyrovnala. [příjmení] proto celou pohledávku kontokorentu převedla [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] pohledávka postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně kromě jistiny (zůstatku úvěru) ve výši 11 752,02 Kč požadovala úhradu úroků a úroků z prodlení, a to v kapitalizované výši do [datum] a dále od [datum] do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána s měsíčním příjmem 11 337 Kč, což ověřila z jejího účtu. Výdaje žalovaná uvedla 0 Kč, banka tedy sama stanovila výši životních výdajů žadatelky při využití statistických údajů na částku 5 484 Kč. Žadatelka neměla v době žádosti insolvenční řízení, banka ve své evidenci nenalezla žádné negativní informace, v době žádosti již měla schválený kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč a jednalo se toliko o jeho navýšení. 3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), pouze za přítomnosti právního zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. [příjmení] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o vedení účtu a následně dne [datum] s ní uzavřela smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na tento účet formou možnosti přečerpání finančních prostředků na něm do debetního (záporného) zůstatku na něm s limitem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržovat podmínky banky, zejména nepřekročit povolený limit a z čerpaného kontokorentu platit úrok dle oznámení banky. Žalovaná povolený limit kontokorentu překročila, když k [datum] vyčerpala peněžní prostředky ze svého účtu z debetu ve výši 11 752 Kč; banka převedla nepovolený debetní zůstatek na zvláštní účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Smlouvou ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupila banka pohledávku na žalobkyni, žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby. 6. Žalovaná na dluh neuhradila žalobkyni ničeho, soud v tomto ohledu vycházel z tvrzení žalobkyně, když žalovaná tuto skutečnost nijak nerozporovala. 7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a banka uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda banka jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka dle názoru soudu neučinila; sice z výpisů z účtu žalované, který pro ni vedla, ověřila příjmovou stránku žalované, nicméně k posouzení její celkové majetkové situace takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila rovněž výdaje žalované s pokojila se toliko s jejím tvrzením, že tyto činí 0 Kč, a pak a pak při vyhodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela ze statistického modelu, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaná bude schopna navýšený kontokorentní úvěr skutečně uhradit. To vše za situace, kdy z výpisů z účtu žalované, které žalobkyně k důkazům předložila, vyplývá, že v relevantním období před poskytnutím úvěru, kdy banka měla poměry žalované zkoumat, tedy od prosince 2015 do května 2016 byla žalovaná již v debetu, nebo kladný zůstatek na jejím účtu činil toliko desítky Kč. Z uvedeného účtu za uvedené období pak nelze učinit žádná zjištění ohledně výši měsíčních nutných výdajů žalované (např. na bydlení, energie apod). Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalované nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z. Žalobkyni však