36 C 21/2023-85 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 27 572 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru, kterou spolu účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem. Na základě této smlouvy byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč dne [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 58,9 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 883 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2021 dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. V těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 231 Kč, jak bylo sjednáno v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou 10. a 11. splátky o délce 30 dní a se splátkou [číslo] následně 65 dnů. K datu 17. 2. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a jistina a úroky z úvěru k ní přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 19 674,08 Kč. Tu byl žalovaný povinen uhradit v den zesplatnění. Žalobkyni pak vzniklo právo dle smlouvy na úhradu smluvních pokut. Ty tvoří smluvní pokuty za dvě splátky, u nichž se žalovaný ocitl v prodlení 30 dní, po 499 Kč; jednalo se o splátku č. 10 a 11. A dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. z částky 19 674,08 Kč od 19. 2. 2022 do 14. 4. 2022 do data vyhotovení žaloby ve výši 0,1 % z částky 18 022,08 Kč od 15. 4. 2022 do 16. 9. 2022 ve výši 0,1 % z částky 16 953,08 Kč od 17. 9. 2022 do zaplacení ve výši 8 790,45 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v délce 15 dnů u dvou splátek ([číslo]) po 200 Kč a úhrady za pojištění ve výši 231 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 16 947 Kč. Dále pak ani přes výzvy žalobkyně na dluh již nic neuhradila. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že si vyžádala doklady o jejích příjmech, vycházela z výpisů z databází NRKI a [příjmení], z prohlášení žalované a jejího hodnocení. Zjistila tak, že čistý celkový příjem žalované činí 35 783 Kč, její měsíční výdaje jsou 14 513 Kč a volné zdroje činí 20 270 Kč. Z kopie jeho občanského průkazu ověřila její identitu, z výpisů z bankovního účtu si ověřila, že je majitelkou účtu, na který má úvěr zaslat, z registrů zjistila, že není v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti a přihlášením se k pojištění se pro ni stala věrohodnější. U výdajů vycházela z údajů, které jí poskytla žalovaná, protože nemá objektivní možnost si tyto údaje ověřit a žalovaná ve smlouvě prohlásila, že veškeré údaje, které v souvislosti s touto smlouvou poskytla či poskytne, jsou pravdivé a úplné. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 27. 9. 2023, se ani bez omluvy nedostavila. 3. Po provedeném dokazování, při kterém soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Účastníci spolu dne [datum] uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované zaslána na její účet dne [datum] č. účtu [anonymizováno] [bankovní účet] částka 23 000 Kč (návrh na uzavření smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, fotokopie občanského průkazu, informace o podpisu na dálku). Žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 58,9 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 883 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2021 dle splátkového kalendáře, který byl přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. V těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 231 Kč, které bylo sjednáno v příloze [číslo] k úvěrové smlouvě (úvěrová smlouva, splátkový kalendář, pojištění schopnosti splácet úvěr, informace o pojištění, karta klienta, přihláška do pojištění). Žalovaná na dluh zaplatila celkem 16 947 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná. Žalovaná byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnána, její měsíční příjmy však dosahovaly průměrně částky 30 169 Kč (potvrzení o výplatě mzdy za měsíce říjen 2020 - únor 2021, výplatní páska, předsmluvní formulář, karta klienta, prohlášení klienta, výplatní páska, výpis z účtu). Z předloženého výpisu z účtu za měsíc únor 2020 je navíc patrné, že měsíc započala žalovaná se záporným zůstatkem na účtu a protože jí tentýž měsíc žalobkyně vyplatila jiný úvěr ve výši 110 000 Kč, činil konečný zůstatek na konci měsíce na jejím účtu 11 256,61 Kč. Její pravidelné měsíční výdaje žalobkyně žádným způsobem již neověřila; vycházela z částky stanoveného životního minima 3 860 Kč, když žalovaná v žádosti uváděla, že její náklady na bydlení činí pouze 2 603 Kč, a dále z toho, že u žalobkyně žalovaná již splácí na další úvěry měsíčně částku 8 050 Kč. [jméno] žalobkyně žalovanou hodnotila výší skóre 252 (což ji řadilo do klientů kategorie I.- vyšší riziko, kdy je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Žalobkyně dále ověřila, že se žalovaná nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru tzv.“ sankčních seznamů“ apod. (formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS, NRKI, předsmluvní formulář). 5. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. 8. V dané věci se proto soud zabýval tím, zda žalobkyně jako věřitel splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatelky o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu, a dospěl k závěru, že svým povinnostem nedostála. Její postup v dané věci, kdy toliko nahlédla do veřejně dostupných registrů a od žalované zjistila informace týkající se jejích měsíčních příjmů, nikoliv však již dostatečně výdajů, není sám o sobě dostačující, když tyto skutečnosti, zejména tedy nepřiměřeně nízké výdaje žalované na bydlení nijak neověřila, resp. neuvedla a nedoložila, a to ani přes výzvu soudu, jakým způsobem tak učinila. Přitom i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) vyplývá, že věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí z