36 C 47/2023-59 — Okresní soud v Českých Budějovicích

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 17 984 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru, kterou spolu účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem. Na základě této smlouvy byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 13 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do [datum] a zaplatit dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatky za sjednané služby:„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč,„ presto“ ve výši 165 Kč a za informační servis SMS ve výši 29 Kč, dle sazebníku žalobkyně. Žalobkyně dále požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 980 Kč, když žalovaného k úhradě vyzývala opakovaně poštou, emailem i SMS zprávami (22 SMS, 36 E-mailů, 36 telefonátů). Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny dluhu za prvních 90 dnů prodlení v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a sazebníkem. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že si od žalovaného zjistila informace o počtu členů ve společné domácnosti, o členech domácnosti s vlastním příjmem, jeho čisté měsíční příjmy, které ověřila a jeho výdaje. Ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila 20 144 Kč, což žalobkyně ověřila od banky, jež vede žalovanému účet, a dále vycházela z databází registrů – centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob (registr [příjmení]), katastrální rejstřík a registr„ sankční seznamy“, registr TelcoScore, [právnická osoba] Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavil. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného dne [datum] a vycházela z toho, že žalovaný bydlí na adrese svého trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], v celkovém počtu 3 členů společné domácnosti, kdy z toho dva členové mají svůj příjem. Sám uváděl výši čistého měsíčního příjmu 20 032 Kč, jeho ověřená výše měsíčního příjmu činila 18 692 Kč. Výše jeho měsíčních pravidelných výdajů na bydlení činí 3 000 kč, na půjčky 2 000 Kč, na ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku ze dne [datum], přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení [právnická osoba] a ověření totožnosti bankovní identity bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byl téhož dne poskytnut na účet úvěr ve výši 13 000 Kč, a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč do [datum] a dále uhradit poplatky za sjednané služby – klidné spaní – ve výši 110 Kč měsíčně, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za informační SMS servis 29 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, sazebník žalobkyně a popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, včetně jeho nákladů a popis právních aspektů s úvěrem spojených. Z výpisu z účtu žalovaného za období od února 2021 do února 2022 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného zjištěné žalobkyní v jí tvrzené výši žalovanému vyplácela [právnická osoba] Česká republika. Žalovaný však v daném období zcela evidentně již splácel jiné úvěry/půjčky či uzavřel jiné smlouvy o úvěru/o půjčce (např. se výpisu objevují splátky spol. Ferratum, přijetí úvěru od COFIDIS, Provident Financial). Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní k úhradě dluhů vyzýván před podáním žaloby. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut na účet úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve lhůtě 1 měsíce, tedy dne [datum] a to spolu s odměnou ve výši 3 510 Kč a zaplatit dále poplatky za sjednané služby (klidné spaní ve výši 110 Kč měsíčně, Presto ve výši 165 Kč a za informační SMS servis 29 Kč měsíčně). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně před poskytnutím úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný. Žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán a jeho měsíční příjmy dosahovaly částky 18 962 Kč. Příjmy si uvedená společnost ověřila z výpisu z účtu žalovaného. Jeho pravidelné měsíční výdaje však žádným způsobem neověřila; vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný. Své náklady na bydlení určil pouze ve výši 2 000 Kč měsíčně, včetně energií, další výdaje uvedl ve výši 4 000 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uváděl, že ve společné domácnosti s ním žijí další dvě osoby, z toho jen jedna pracující. Jelikož žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, musela dále rovněž vzít v úvahu, že žalovaný měl další úvěry od nebankovních subjektů (Provident ve výši 60 000 kč, Cofidis ve výši 250 000 Kč). Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí, a to zvláště za situace, z dokumentů, které žalovaný k žádosti připojí, vyplývá, že již splácí další závazky u jiných nebankovních subjektů. Pokud žádným způsobem žalobkyně neověřila výdaje žalovaného a vycházela tak pouze z informací, které jí v žádosti žalovaný sdělil, ačkoliv i jejich tvrzená nízká hodnota mohla vzbudit v žalobkyni určité