9 C 1/2023-56 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou z [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 14 128 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal [datum]. Na základě této smlouvy mu byl [datum] poskytnut úvěr 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a ve smlouvě dohodnutý úrok ve výši nominální úrokové sazby 47,22 % p.a. ve 24 měsíčních splátkách po 1 694 Kč splatných k 17. dni měsíce počínaje listopadem 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil po 1 694 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a po 3 388 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením splátky [číslo] splatné [datum] o více než 65 dnů došlo [datum] v souladu se smlouvou ke zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nesplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění, staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 2 700,74 Kč (z toho 1 629,86 Kč původní dlužná jistina a 1 070,88 Kč dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění). Po zesplatnění úvěru žalovaný nic neuhradil. Dále je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 6 986 Kč (po 499 Kč za splátky [číslo] u nichž se žalovaný ocitl v prodlení 30 dnů), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 4 000 Kč (po 200 Kč za splátky [číslo] u nichž se žalovaný ocitl v prodlení 15 dnů) a smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, což za uplatněné období od [datum] do [datum] činí 442,80 Kč. Úrok z úvěru je žalovaný povinen hradit i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně uplatnila nárok na jeho zaplacení z jistiny 1 629,86 Kč ve výši 47,22 % p.a. od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 48 787 Kč. Žalobkyně uvedla, že dle § 9 zák. č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěru v souvislosti s pandemií covid 19, jí od [datum] do [datum] nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Žalovaný uplatněný nárok neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry. 4. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 26 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkem 40 656 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 694 Kč, když zápůjční úroková sazba činila 47,23 % p.a. Pro případ prodlení s úhradou splátky či její části o 65 dnů bylo dohodnuto automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, stanou součástí nové jistiny úvěru. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o 30 dnů a povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného u splátky o 15 dnů. (předsmluvní formulář, smlouva o úvěru [číslo] informace pro klienta) Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. (potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance z [datum], zpráva z [právnická osoba], výpis z účtu žalovaného ze [datum] č. [bankovní účet]) Schválení úvěru oznámila žalobkyně žalovanému přípisem z [datum] (oznámení o schválení úvěru) 5. Žalobkyně vyplatila žalovanému [datum] na jeho účet 26 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru, výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet]) Žalobkyně vyhotovila [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] výzvy žalovanému k zaplacení úvěru s upozorněním na možnost zesplatnění a [datum] oznámení o zesplatnění úvěru. (uvedené výzvy a oznámení) Žalovaný [datum] učinil vůči žalobkyni oznámení o využití ochranné doby dle zák. č. 187/2020 Sb. Předtím [datum] požádal o odklad splátky [číslo] což mu bylo umožněno. (oznámení o využití ochranné doby z [datum], potvrzení o provedeném odkladu splátky z [datum]) Na základě uvedených odkladů splátky byl upraven splátkový kalendář s tím, že byla na základě toho evidována nově 25. splátka splatná [datum] (upravený splátkový kalendář z [datum]) Na základě oznámení o využití ochranné doby byl následně rovněž upraven splátkový kalendář s tím, že splátky [číslo] byly zahrnuty ve výši 0 Kč a nově byly uvedeny splátky [číslo], poslední splatná [datum] (karta klienta) Dle karty klienta činila ze zaplacených splátek jistina 24 370,12 Kč a úrok 14 591,88 Kč (karta klienta) 6. Dle výpisu z databáze [příjmení] činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby na 1-5 let v říjnu 2019 8,41 %. 7. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní: 8. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, když žalovanému poskytla dohodnutý úvěr. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení s dohodnutými splátkami úvěru. V důsledku toho v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění zůstatku úvěru. Dlužná jistina úvěru, kterou byl žalovaný v důsledku zesplatnění povinen uhradit a tuto povinnost porušil, činí 1 629,86 Kč. Co do této částky proto soud shledal žalobu důvodnou. 10. Dále se soud zabýval platností smluvního ujednání o úrocích. Uzavřel, že ujednání o úroku ve smlouvě není zakázaným ujednáním ve smyslu § 1813 o.z., ke kterému se dle § 1815 o.z. nepřihlíží, neboť úroky byly sjednány jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání příčící se dobrým mravům, jakož i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Ve smlouvě dohodnutý úrok 47,22 % výrazně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu, zjištěnou soudem ze statistických údajů dle databáze [příjmení]. Ujednání úroku tak soud považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti, je-li to bez dalšího z právního jednání patrno, jinak na základě tvrzení účastníků. V daném případě je to z právního jednání patrno. 14. Ohledně závěru o rozporu ujednání o úroku s dobrými mravy a jeho neplatností lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2014 Sb. Uvedené rozhodnutí je použitelné i za současné právní úpravy. Vzhledem k tomu, že sjednaná výše úroku výrazně překročila úroky z úvěrů poskytovaných bankami, nemohlo být ujednání posouzeno jako mravné i přesto, že úvěr byl poskytován nebankovním subjektem, byl poskytnut rychle a bez dalšího zajištění. Tyto skutečnosti by mohly odůvodnit určité navýšení úroku oproti obvyklé úrokové míře u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, nikoli však tak zásadní navýšení. Ujednání o úroku proto soud shledal neplatným jako celek. 15. Pojmovým znakem úvěrové smlouvy je však dle § 2395 o.z. zaplacení úroků. Dle § 1802 o.z. přitom platí, že v situaci, kdy mají být plněny úroky a jejich výše není ujednána, platí dlužník obvykle úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Soud proto s přihlédnutím k rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 20. 8. 2019 sp. zn. 22 Co 740/2019 uzavřel, že je nutno žalovanému uložit povinnost k hrazení úroků z úvěru, a tuto stanovil ve výši vycházející z údajů databáze [příjmení] ohledně úrokových sazeb korunových úvěrů, poskytnutých bankami domácnostem v ČR. Ta od doby uzavření smlouvy činila 8,41 % ročně. Při stanovení výše úroku musel soud s ohledem na výslovné znění § 1802 o.z. stanovit úhradu ve výši obvyklých úroků, požadovaných za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště či sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Pokud tedy žalobkyně požadovala zaplacení úro