36 C 138/2023-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 50 020,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne [datum]. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalované poskytla v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 963 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v 78týdenních splátkách po částce 851 Kč, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná na dluh uhradila pouze 13 060 Kč; na jistině tak nadále dluží částku 26 800,27 Kč a na poplatku 23 220,01 Kč. Jistina je dále úročena úrokem ve výši 20,88 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z [datum]. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jak pokojská, úklid s měsíčním příjmem 14 343 Kč u [jméno] [příjmení], nemá žádnou vyživovací povinnost ani jiný úvěr či půjčku. 3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavila. Z účasti na tomto jednání se žalobkyně omluvila, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně. 4. Z karty zákazníka a žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru a vyplnila na předtištěný formulář, že bydlí u rodičů, je svobodná, nevyživuje žádné další osoby, finanční prostředky plánuje použít na řidičský průkaz, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako pokojská s měsíčním příjmem 14 343 Kč. Její výdaje měsíčně činí 1500 Kč. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byly poskytnuty v hotovosti téhož dne finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 963 Kč zahrnujícím i úrok za dobu trvání úvěru v 78 týdenních splátkách po částce 851 Kč, když první splátka je splatná 5. kalendářní den po uzavření smlouvy. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy bylo zjištěno, že uvedená pohledávka byla postoupena na žalobkyni dne [datum]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalované bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno. 8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní k úhradě dluhů vyzývána před podáním žaloby. 9. Po provedeném dokazování tedy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 10. [právnická osoba] a žalovaná spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a poplatek sjednaný ve smlouvě ve výši 33 963 Kč splácet v 78týdenních splátkách po 851 Kč; poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytla žalovaná. Žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr zaměstnána jako pokojská na dobu určitou a hlavní pracovní poměr, její měsíční příjmy dosahovaly částky 14 343 Kč. Příjmy si uvedená společnost ověřila z výplatní pásky žalované. Její pravidelné měsíční výdaje však žádným způsobem neověřila; vycházela z výše výdajů, které v žádosti uváděla žalovaná, která své náklady označila pouze 1 500 Kč měsíčně. Společnost si dále ověřila, že proti žalované není vedeno žádné insolvenční řízení. Žalovaná úvěr nesplácela, uhradila toliko částku 13 060 Kč. Pohledávku z úvěrové smlouvy pak společnost [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum] postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna; žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby. 11. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více, než uvedla žalobkyně. 12. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. 17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě uvedená společnost neučinila; sice zřejmě ověřila příjmovou stránku žalované, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalované takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila výdaje žalované a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sama sdělila, ačkoliv již jejich nízká výše mohla vzbudit určité pochybnosti, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaná bude schopna úvěr skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, v