36 C 187/2023-43 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 305 552,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ banka“), dne [datum]. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, který žalovaný čerpal z úvěrového účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 5 538 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s více než 2 splátkami úvěru a dne [datum] byl úvěr zesplatněn; to bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] žalovaný na dluh uhradil toliko částku 62 001,84 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na dluh dále neuhradil nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. K výzvě soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích, ověřila příjmy od zaměstnavatele a životní výdaje žalovaného, které uvedl v žádosti jako nájemné ve výši 3 500 Kč a další výdaje 0 Kč, stanovila za využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7 931 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den [datum], se ani bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti, když k jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně. 4. Banka uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 300 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím úvěrového účtu. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky a ceník. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 16,99% ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 5 538 Kč do každého 16.dne v měsíce od [datum] s tím, že poslední splátka má být splatná [datum]. Současně bylo ujednáno, že pokud dojde k porušení smlouvy tím, že nebude splátka zaplacena déle než tři měsíce, nebo nebudou uhrazeny více než 2 splátky, bude úvěr prohlášen za splatný (smlouva o úvěru). Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od [číslo] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal z tohoto účtu částku 300 000 Kč dne [datum], první splátku na dluh uhradil [datum] ve výši 5 538 Kč, další splátku dne [datum], další následující dvě splátky již řádně a včas neuhradil a splácel již pouze nahodile. Na dluh uhradil částku celkem částku 62 001,84 Kč. [příjmení] žalovanému opakovaně zasílala upomínky k úhradě dlužných splátek, dne [datum] a [datum], až dluh v souladu se smlouvou zesplatnila, žalovaného o tom vyrozuměla dopisem ze dne [datum]. Dluh za žalovaným ke dni25 [číslo] postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), žalovanému postoupení oznámila dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávek, podací arch). Právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzval před podáním žaloby (předžalobní výzva z [datum], podací arch). 5. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného bylo zjištěno, že banka před poskytnutím úvěru ověřila příjmovou stránku žalovaného, žalovaný byl zaměstnán v [právnická osoba] jako skladník od [datum] s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 268 Kč. Banka dále nahlédnutím do registrů zjistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u jiné banky s limitem 20 000 Kč. 6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více. 7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. V dané věci se soud s ohledem na výše uvedené zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda banka splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka dle názoru soudu v dostatečné míře neučinila; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí, zvláště za situace, kdy sám žalovaný své výdaje sdělil ve výši 0 Kč (kromě výdajů na bydlení, které měly činit 3 500 Kč) a kdy si banka nevyžádala a neověřila žádné skutečnosti, které se k této částce vztahují (zda bydlí v nájmu či ve vlastním bydlení, bytě či rodinném domě, jaké jsou jeho výdaje na energie, zda žije sám či zda vyživuje ještě jiné osoby apod.). Pokud žádným způsobem tedy neověřila výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, popř. z pouhého statistického modelu, který neměl nic společného s jeho konkrétní životní situací, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěry (zjištěno banka měla, že má ještě kontokorentní úvěr u jiné banky v limitu stejném, jako je jeho příjem), skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože tedy právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotř