14 C 343/2025-38 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 60 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne , datum, podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , o zaplacení částky 181 500 Kč a dále částky 60 000 Kč představující provize z uzavřených smluv o zprostředkování spolu s příslušným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor a proběhlo soudní řízení, ve kterém nadepsaný soud rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Proti vydanému rozsudku se žalovaná odvolala a rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl rozsudek soudu prvního stupně v části potvrzen a ve zbytku zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně následně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a žalobě opět v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Žalovaná se opět odvolala a Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. Soudní řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, . Žalobce má za to, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu náleží přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť řízení o nároku žalobce trvalo celkem 33 měsíců. Délku řízení v rozsahu 33 měsíců žalobce nepovažuje za délku přiměřenou, má za to, že tato doba výrazně přesahuje únosné hranice pro jednoduchý spor. Řízení bylo od počátku případem zcela jednoduchým, žaloba byla založena na jasně doložené smluvní povinnosti žalované uhradit žalobci provize, bez komplikovaných právních otázek či potřeby složitých důkazů. V projednávané věci nebyl žádný z faktorů složitosti požadovaný Nejvyšším soudem přítomen. Nárok žalobce byl od počátku prokazatelný a protistrana jeho nárok nijak nezpochybnila, naopak částečně jej i výslovně uznala. K významu řízení žalobce uvedl, že byl vlivem zbytečně dlouhého řízení dotčen na svém ústavním právu vlastnit majetek, po celých 33 měsíců byl vystaven stresující situaci, kdy nevěděl, zda se domůže vysoké částky, která mu náležela, zatímco sám vynakládal finanční prostředky na právní pomoc. Je třeba přihlédnout také k věku žalobce, když osoby v pokročilejším věku vnímají negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení zpravidla intenzivněji. Z pohledu žalobce se jednalo o řízení mimořádného významu, nejenže se řízení týkalo částky, která měla zásadní vliv na jeho finanční stabilitu (de facto se jednalo o prodej jeho podniku, který mu měl zabezpečit vstup do důchodu), ale celá věc pro něj měla i zásadní morální rozměr, když podnik prodával svému dlouholetému konkurentovi. Žalobce po ukončení své podnikatelské činnosti přešel do důchodu a žalovaná částka představovala finanční prostředky, se kterými legitimně počítal jako s příjmem, který mu právem náležel. Žalovaná spor účelově protahovala, a to mimo jiné i návrhy na osvobození od soudních poplatků, které byly zjevně nedůvodné. S ohledem na svůj věk, absenci jiných příjmů a důvěru, že jeho nároky budou uznány, byl žalobce v situaci, kdy se musel obracet i na své blízké s žádostí o finanční výpomoc, což vnímal jako ztrátu důstojnosti. Tato situace měla bezesporu negativní dopad na jeho psychický stav. Ke svému chování po celou dobu řízení žalobce uvedl, že takové chování bylo maximálně korektní a konstruktivní. Nečinil žádné obstrukční návrhy a reagoval včas na veškeré výzvy soudu. Opakovaně soud upozorňoval na obstrukční jednání žalované, jeho upozornění však nebyla ze strany soudu vyslyšena. Žalovaná účelově protahovala řízení, když reagovala opožděně nebo vůbec, činila procesní úkony na poslední chvíli, a to i tam, kde bylo zřejmé, že tyto úkony nemají žádný skutečný význam pro rozhodnutí ve věci. Žalobce byl nucen opakovaně vyvracet tvrzení žalované, která nebyla nikdy podložena důkazy, čímž docházelo ke zbytečnému zatěžování žalobce i celého řízení. Pro zamezení obstrukčních taktik žalované žalobce musel navrhnout provedení důkazů, které by měla jinak navrhovat žalovaná.2. K postupu orgánů veřejné moci žalobce uvedl, že soudy v řízení nepostupovaly řádně, neboť řízení nevedly hospodárně a nesnažily se ve věci rozhodnout v co nejkratším možném čase. Zcela jistě tedy nelze hovořit o vyřízení věci bez zbytečných průtahů. Jednalo se o věc skutkově jednoduchou, soudní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, nikoliv pro její složitost, ale pro nečinnost soudu v reakci na obstrukční přístup žalované. O nesprávnosti postupu soudu prvního stupně svědčí i názor odvolacího soudu, který shledal v postupu soudu prvního stupně chyby, což vedlo k tomu, že o věci muselo být před oběma soudními instancemi rozhodováno dvakrát. K vyčíslení vzniklé nemajetkové újmy žalovaný uvedl, že při tomto vyčíslení vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu, které stanoví částku za rok průtahů v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Žalobce proto požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za první dva roky řízení a následně 20 000 Kč za každý rok. Žalobce je přesvědčen, že jsou dány podmínky pro zvýšení požadované částky o 20 % z důvodu banálnosti rozhodované věci, rovněž jsou dány podmínky pro zvýšení o dalších 20 %, když žalobci nelze v jeho postupu nic vytknout, naopak postupu soudu ano. Dále jsou dle žalobce dány podmínky pro zvýšení o dalších 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce, když v důsledku nesprávného úředního postupu byl žalobci, jakožto důchodci, způsoben nadměrný psychický stres a nemalé ekonomické výdaje za účelem jeho právního zastoupení, neboť tím, že soudy nevedly řízení hospodárně, bylo výrazným způsobem zasaženo do základního lidského práva žalobce, do práva vlastnit majetek, proti čemuž se musel žalobce bránit. Vzhledem k výše uvedenému, kdy průběh řízení před soudy je jen obtížně vysvětlitelný, jsou dány podmínky pro zvýšení požadované částky celkem o 50 %, to je na 30 000 Kč. Žalobce dne , datum, ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě u žalované. Stanoviskem ze dne , datum, žalovaná žalobci nepřiznala žádné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.3. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne , datum, uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OŠZVVM“). K průběhu odškodňovaného řízení žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno v srpnu 2022, v září 2022 byl podán žalovanou odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Ve věci proběhla jednání a v květnu 2023 rozhodl okresní soud rozsudkem, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit 181 500 Kč a 60 500 Kč. Proti rozsudku bylo v červenci 2023 podáno žalovanou odvolání. V listopadu 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu, který v dubnu 2024 rozsudek částečně potvrdil co do částky 60 500 Kč a 1 200 Kč a částečně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Ve věci proběhla další jednání před soudem prvního stupně a v říjnu 2024 okresní soud rozhodl rozsudkem, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 181 500 Kč a 1 200 Kč. Proti rozsudku podala žalovaná v listopadu 2024 odvolání. V prosinci 2024 byla věc předložena odvolacímu soudu. V dubnu 2025 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . V předmětném řízení dle žalované nelze konstatovat žádné průtahy, neboť žádný z výše uvedených soudů nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Pro tento závěr hovoří také skutečnost, že žadatelem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako přiměřenou a žalobci nevznikla žádná nemajetková újma. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokl