25 C 32/2026-112 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 76 800 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.7.2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách ve výši 3 750 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil částku 1 Kč (verifikační platba). Nesplacený zůstatek jistiny poskytnutého úvěru tak činí 74 999 Kč.2. Žalovaný namítal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného. Žalovaný též žalobkyni vytýkal nedostatek „úvěrových zkoušek“. Předestřel, že při uzavření smlouvy bylo zneužito jeho tísně, nezkušenosti či rozumové slabosti. Žalovaný současně podáním doručeným soudu dne 10. 2. 2026 učinil vůči žalobkyni projev směřující k započtení, když oproti pohledávce žalobkyně na vrácení jistiny ve výši 72 000 Kč započítává svou pohledávku z titulu náhrady nemajetkové újmy ve výši 72 000 Kč., když takový nárok odůvodnil tím, že žalobkyně se vůči žalovanému dopustila protiprávního jednání formou agresivního vymáhání a vydírání SMS zprávami, přičemž v důsledku toho žalovanému vznikla nemajetková újma na zdraví (stres, úzkost) a důstojnosti. Dle žalovaného představuje shora popsané jednání žalobkyně zásah do osobnostních práv žalovaného. Požadovaná částka sestává z náhrady – zadostiučinění za psychickou újmu ve výši 22 000 Kč, ohrožení existence a čestné pověsti ve výši 20 000 Kč a zásahu do soukromí a prostoru člena mezinárodního družstva ve výši 30 000 Kč. Vznik nemajetkové újmy na straně žalovaného je dle žalovaného v přímé souvislosti s absencí a absolutní neplatností předmětné smlouvy o úvěru, následkem čehož žalovaný trpí nespavostí, má stavy úzkosti, obavy o ztrátu rodiny a vážné poškození zdraví.3. Podáním doručeným soudu dne 18. 5. 2026 žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na den 19. 5. 2026, a to z důvodu, že žalovaný doručil soudu rozsáhlé vyjádření, jehož součástí je též návrh na předvolání a výslech klíčových svědků a je tak nezbytné, aby žalobkyně měla dostatečný časový prostor pro seznámení s tímto podáním žalovaného a též soud mohl předvolat navržené svědky. Řádně předvolaný žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i řádně omluvené žalobkyně, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud neshledal důvody žalovaného uvedené v jeho žádosti o odročení vážnými (důležitými), pro které by bylo nezbytné jednání odročit, když pro závěr o postupu žalobkyně při pouzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru měl soud k dispozici dostatek listinných důkazů. K potřebě provádění dokazování ve vztahu k procesní obraně žalovaného se soud vyjadřuje v odůvodnění tohoto rozsudku níže.4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ve spojení s Předsmluvními informacemi a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 30.7.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 75 000 Kč, jak vyplývá z detailu pohybu na bankovním účtu. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil pouze částku 1 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 74 999 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprá