25 C 77/2026-29 – Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2026 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 901,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . dne 10.1.2024 smlouvu o účtu, na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Žalovaná poté uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky právního předchůdcě žalobkyně do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného ) zůstatku na běžném účtu byl sjednán ve výši 20 000 Kč. Úrok z úvěru byl smlouvou sjednán ve výši 11,50 % ročně. Žalovaná na základě uzavřené smlouvy o úvěru čerpala peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně nad sjednaný limit, přičemž sjednané splátky úvěru řádně a včas nehradila. Z důvodu prodlení žalované s úhradou úvěru byl úvěr včetně úroků z úvěru a poplatků prohlášen za splatný. Žalovaná však i přes opakované upomínky z dlužné částky ničeho nezaplatila. Právní předchůdce žalobkyně poté pohledávku postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.10.2025 na žalobkyni.2. Žalovaná se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne 27.3.2026, č.j. EPR 44712/2026-9 nevyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaná, které bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto s předpokládaným souhlasem žalobkyně v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání.3. Po provedeném dokazování zjistil soudu následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o účtu č. , hodnota, a smlouvy o poskytnutí úvěru ve spojení se smluvními podmínkami právního předchůdce žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná dne 10.1.2024 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, . - smlouvu o běžném účtu a na tuto navazující smlouvu o kontokorentním úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředkyň debetního zůstatku běžného účtu s limitem ve výši 20 000 Kč. Citovanou smlouvou se žalovaná zavázala dodržovat podmínky právního předchůdce žalobkyně, zejména splatit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 11,5 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši. Z transakční historie soud zjistil, že na straně žalované došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 21 901,26 Kč, který žalovanou nebyl vyrovnán. V důsledku neplnění závazků žalované vyplývajících ze smlouvy, tj. nedodržení výše a termínu splatnosti dohodnutých splátek úvěru, využil právní předchůdce žalobkyně – banka – své oprávnění ze smlouvy požadovat splacení celého zůstatku úvěru najednou. Výše uvedená pohledávka za žalovanou byla ke dni 1.11.2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.10.2025 postoupena na nynější žalobkyni.5. Žalobkyně v daném řízení uplatnila svou pohledávku ze smlouvy o účtu, když jde o zůstatek běžného účtu, který žalovaná přečerpala a žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni neuhradila. Proto se v projednávané věci neuplatní zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a ustanovení o úvěruschopnosti a neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 a § 87 tohoto zákona (soud odkazuje mj. na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2026, č.j. 5 Co 8/2026-155).6. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o běžném účtu ve smyslu ust. § 2662 a násl. obč. zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti zřídit od určité doby v určité měně účet pro žalovanou a této umožnit čerpání peněžních prostředků do sjednaného limitu splnil. Žalovaná svému závazku vyrovnat tzv. nepovolený debetní zůstatek nedostála. Předmětná pohledávka za žalovanou byla v souladu s ustanovení § 1879 a násl. o.z. platně převedena na současnou žalobkyni.7. Soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství žalované pohledávky, když bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 o.z. a § 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb.8. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 877 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané týž žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 400 Kč/úkon, a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.